Káťo, jak obvykle se ti to povedlo. Nemám co dodat. Je to takové přirozené a přitom záhadné a tajemné. Vážně se ti to vydařilo. S nelly absolutně souhlasím úžasné detaily. Až to bude v knize tak to bude teprve něco... Ich drücke dir die daume!!!
Terr.All
4. Kapitola
Ahoj lidičky :) Tak jsem po dlouhé době vložila další kapitolu :) Nejsem s ní moc spokojená a extra dlouhá taky není, ale už nám přichází první zvraty :)Doufám, že se Vám kapitolu bude líbit a můžu slíbít, že další přidám hned, jak se u tady té OBJEVÍ KOMENTÁŘ. :) To je fér, ne??? :) Takže komentujte, budu moc ráda :)
Druhý den se pro královskou rodinu zpočátku jevil jako každý jiný, obzvláště první polovina dne. Jako vždy, za svítání snídaně a dopoledne obyčejné činnosti a povinnosti. Eldorion celé dopoledne projednával a Hamirem střídání a hlídky na městských hradbách, Elledion se část dopoledního programu věnoval Historii a zbytek se věnoval zdokonalováním se v zacházení s mečem se svým učitelem. Elros a Adrienne se oba zpočátku věnovali společenským studiím, a když měli hotovo, dostala Adrienne za úkol potrénovat s mladším bratrem jízdu na koni. Dalo by se říct, že to pro ně bylo normální a ničím narušované dopoledne. Ale ve skutečnosti to bylo pouze ticho před bouří. Před bouří, která se měla začít projevovat o pár chvilek později.
Byl zrovna oběd, když to začalo. Všichni seděli u stolu a panovala poněkud uvolněnější nálada než obvykle.
Ale v tom se rozrazily dveře a dovnitř vešel na první pohled starý, celý v bílém plášti, opírajíc se o bílou hůl.
„Moc se omlouvám, pane,“ vtrhla hned za ním hlavní dvorní dáma Nicol, „tvrdil, že se znáte a dožadoval se, že si s Vámi musí promluvit okamžitě.“
Všichni zvedli hlavu od stolu. Elros, Adrienne, Elledion ani Eldorion nevěděli, o koho jde. Avšak jakmile se na nově příchozího podívali Aragorn a Arwen, strnuli v pohybu. Vypadali, jakoby snad zapomněli i dýchat. Aragorn, který vypadal, jakoby uviděl ducha, ustrnul ve veškerém pohybu, ale jakmile se vzpamatoval, okamžitě se zvedl od stolu a vydal se směrem k hostu. Arwen ho napodobila.
„Jak je tohle možné?“ zeptal se, naprosto zaskočený Aragorn, „jsi to ty, příteli?“
„Jsem to já, drahý příteli,“ promluvil.
„A velice mne mrzí, že se spolu setkáváme za těchto okolností,“ pokračoval. Na to se Aragorn zamračil.
„Okolností?“ zeptal se Aragorn znepokojeně. Muž se na místo odpovědi podíval na Nicol a ostatní poddané, kteří stáli v místnosti. To Aragorn pochopil a pokynul jim, aby odešli ze síně. Ti se tedy lehce uklonili a opustili místnost. A celou tuhle scénu pozorovali čtyři osoby, potichu sedící u stolu a snažící se pochopit situaci.
„Objevuje se stín, Aragorne, spousta elfů včetně Paní Galadriel a Pána Celeborna opustilo břehy Valanoru,“ řekl muž vážným hlasem.
Poté přenesl pohled na čtyři osoby u stolu. Jakmile se na ně podíval, lehce jim pokynul hlavou na znamení úklony a oni se na oplátku postavili a také naznačili poklonu.
„Velice rád poznávám syny a dceru Aragorna a Arwen Večernice,“ pravil jejich směrem, již s mírným úsměvem.
Dovolte, abych se vám představil, jsem Gandalf Bílý a vrátil jsem se zpět, abych pomohl Středozemi čelit stínu,“ pokračoval. V tu chvíli se na mladých tvářích objevilo pochopení, znali tuhle část historie a věděli, jakou úlohu měl Bílý Čaroděj ve válce.
Gandalf se obrátil zpátky na Aragorna a Arwen.
„Bude svolána nová rada,“ řekl, „uskuteční se tady, na cestě sem je již i Pan Elrond a v den konání rady by tady měl být i Pán Celeborn a Paní Galadriel. Kromě nich tady samozřejmě budou také jiné bytosti.“
Na tvářích Arwen a Aragorna se projevovala starost. A když už se čtveřice nejmladších v místnosti chtěla zvednout a jít, Gandalf obrátil svůj pohled na ně a Arwen to postřehla.
„Tohle je náš nejstarší syn Eldorion,“ začala a ukázala přitom na svého syna, „jeho mladší bratr Elledion, naše dcera Adrienne a nejmladší syn Elros,“ představila všechny a na každého postupně ukázala. Gandalf se každému z nich postupně podíval do očí a zastavil se na něm pohledem.
„Je mi velikým potěšením,“ řekl jim. Věděl, že každý z nich ještě sehraje svoji velkou a důležitou roli.
* * * * Gandalf * * * *
Vešel jsem do síně a ta paní, zřejmě dvorní dáma se mě snažila zadržet. Řekl jsem jí tedy, že se s králem i královnou znám a musím s nimi okamžitě mluvit. Uviděl jsem Aragorna, Arwen a zřejmě jejich děti. Byli na své rodiče velmi podobní.
Aragorn byl zpočátku velmi překvapen, ale později už pozorně poslouchal, co mu říkám. A pak jsem se podíval na jeho děti, když mi je Arwen představovala, všiml jsem si té pýchy co má v očích, ano byla pyšná na své syny a dceru. Tušil jsem proč, když si je člověk prohlédl, všiml si, jak jsou podobní na své rodiče. Eldorion, bylo vidět, že je velmi podobný otci, vzhledem velmi a myslím, že také v zacházení s mečem. Elledion, opak svého staršího bratra, vzhledem podělil matčiny geny, vypadal téměř jako elf. A třetí syn, Elros, zatím je příliš mladý, dokonalý střed obou rodičů, řekl bych však, že v budoucnu bude spíše na otce. A nakonec Adrienne, jediná dcera, vzhledem matčina dokonalá kopie, ale její povaha je mi záhadou, má v očích jiskru, stejně jako její bratři, přesto však jinou, temnější. Něco mi říká, že každý z nich ještě sehraje svou zásadní roli a důležitou.
Tak, vím, že to nebylo nic moc, ale aspoň něco, ne? :) Už pracuju na další, tak komentujte :)
Peggy
Komentáře
To ... je ... boží.
Terr.All | 24.03.2012
Děkuji :)*
Peggy | 19.03.2012
Nelly: Ani nevíš, jak mě těší, že se Ti příběh líbí :) Tvoje slova mě moc potěšila a doufám, že i nadále na stránky zavítáš, přečteš co je nového a zanecháš zprávičku :) :D
skvělý
Nelly | 19.03.2012
skvělý skvělý, jako vždy. Máš vážně talent. Máš takový ten styl, kdy čtenář vůbec nepozná, že to píše vpodstatě ještě dítě. Tohle si dokážu představit už i v nějaké knize. Plynule ti to přechází, neurychluješ to, zmiňuješ tam detaily, dobře se to čte a při tom to není nuda :) :) jen tak dál :) :)
