Tak si tak brouzdám po mých oblíbených webovkách, až dorazím sem a najednou moje srdce bum.......b-bum..bum..bum..bum..bum :D Kdybych byla uječená, tak bych asi spustila jekot :D skvělá kapitola, chudák Arwen na jejím místě bych se asi nervově zhroutila. Tahle kapitola mi úplně navnadila chuť vědět, co se stane z pohledu Ellediona dál. Mimochodem, tahle kapitola mi přišla už docela plynulá, tak nebuď skromná ;)
15. Kapitola
Tak, konečně je tady další kapitola. Doufám, že jste na mě nezanevřeli, byla to dlouhá doba... Ale na mou obranu musím říct, že až teď se mi podařilo vyhrabat se z kupy učení a ostatních povinností. Prosím berte tuto kapitolu jako takový opožděný vánoční dáreček. :D Jelikož prázdniny jsou letos celkem dlouhé, měla bych (snad) stihnout dopsat ještě to, co mám rozepsané a před začátkem školy tady hodit ještě jednu kapitolu. :)
Obrovské díky patří všem níže uvedeným: Děkuji! Vaše komentáře mě tlačí k dalšímu psaní! :)
KV s.r.o: Děkuji, moc si toho vážím! A k elfštině - na internetu je k nalezení několik online překladačů, avšak jak moc jsou přesné, netuším. Takže za správnost neručím! :D
LOL: Děkuji! Doufám, že Tě ani tato kapitola nezklame. :)
KKK: Děkuji, nesmírně si toho vážím. :)
Arwen Udómiel: :D Děkuji, tvůj komentář mě neuvřitelně potěšil (a také rozesmál). :) :) :)
Eliza: Díky! :) A musím přiznat, že jsem si nedávno pročítala celou povídku znovu a první kapitoly mi přišly neuvěřitelně kostrbaté. :D Tak snad je to lepší. :)
Takže všem přeji (byť trochu opožděně) Šťastné a Veselé! :) :)
* * * * * Elledion * * * * *
Netrvalo dlouho a v dáli před sebou jsem uviděl Ros Gordon. Letmým pohledem jsem se podíval na obě své strany. Padesát mužů mě následovalo na svých cválajících koních, několik z nich držící zástavy mého otce. Modlil jsem se k Valar, aby se z nich co nejvíce vrátilo do Minas Tirith. S každou další sekundou, s každým dalším cvalovým skokem našich koní jsme se blížili blíž a blíž. Nyní již jsem byl schopen vidět zmatek, který zde panoval.
Věděl jsem, jaká byla priorita našeho úkolu tady. Ochránit nevinné lidi. Za každou cenu. Tasil jsem meč. Koutkem oka jsem uviděl, jak mě mí muži napodobili. Jak napodobili svého velitele. Před očima se mi objevil obrázek mého otce a matky, mého dědečka, Elrose, Eldoriona a Adrienne. Nesmím je zklamat. Je ani náš lid.
„Za Gondor!“ zařval jsem a mečem ukázal na město, které již bylo jen kousek před námi.
„Za Gondor!“ následovali mě mí muži.
Za krátký okamžik jsme vjeli do města. Všude zde panoval zmatek. Vojáci z Ros Gordonu se snažili jak ochránit ženy a děti, tak zahnat skřety na útěk. Ale zvládat oba tyto úkoly najednou bylo téměř nemožné.
„Zabezpečte město!“ zavelel jsem svým vojákům jednoduše.
Nezabýval jsem se tím, kde se tady tolik skřetů najednou vzalo, ani tím, proč město napadli a přesto, že bojování s mečem nebyla zrovna má nejsilnější stránka, jsem dělal, co jsem mohl.
Po chvíli již bylo poznat, že začínáme získávat převahu. Vypadalo to, že ta ohavná stvoření pochopila, že město již neobsadí a dala se na ústup.
„Zadržte je!“ slyšel jsem zařvat rozkaz Ros Gordonského kapitána. Viděl jsem, jak lučištníci z Minas Tirith a Ros Gondoru vytáhli své luky, zamířili, a prchající skřety zasáhl roj letících šípů.
V samotném městě se již nebojovalo. Ženy se svými dětmi byly zabarikádované v domech a na zemi leželo několik smrtelně raněných mužů i skřetů. Seskočil jsem ze svého koně a pomalu kráčel ulicemi města. Protentokrát jsme vyhráli.
Zohnul jsem se k jednomu z mých mužů, který ležel na zemi. V očích měl strach a přes hruď se mu táhla hluboká tržná rána. Nevěděl jsem jak, ale přál jsem si mu pomoci. Poklekl jsem vedle něj a začal si prohlížet ránu, když jsem byl vyrušen:
„Pozor,“ odstrčila mě hrubě cizí ruka. Žena v zakrvácených šatech si klekla vedle muže a začala mu ošetřovat jeho ránu. Její nezdvořilost a nevhodnost jejího chování jsem v danou chvíli vůbec neřešil. Nevěděl jsem, co mám dělat, a tak jsem jen tak díval, jak rychlými zkušenými pohyby ránu čistí, a čekal, zda bude potřeba má pomoc. A dočkal jsem se.
„Zvedni ho, musím mu sundat oblečení, abych to mohla obvázat,“ řekla žena, aniž by zvedla zrak od své práce.
Udělal jsem, co mi bylo řečeno. Opatrně jsem mu zvedl hruď, jako bych ho chtěl posadit, a žena mezitím prudkým pohybem roztrhla jeho tuniku a jemně mu ji sundala. Poté vzala do ruky obvaz, kterým začala jeho hruď obvazovat. Jakmile se látkou dotkla rány, muž, který do té doby vůbec nereagoval, bolestně zasyčel. Žena ho začala jemným hlasem uklidňovat.
Když dokončila převaz rány, zamávala na dva mladé kluky, kteří okamžitě přiběhli, v rukou držící dřevěná nosítka. Společně jsme muže položili na nosítka a ti dva kluci ho poté opatrně zvedli, a nesli někam do středu města.
Postavil jsem se a chystal se té ženě poděkovat za záchranu mého muže, když můj záměr přerušil další hlas směřující k mé osobě.
„Můj pane, měli bychom co nejdříve poslat zprávu vašemu otci,“ řekl mi jeden z mých mužů. Přikývl jsem. „Informujte ho o průběhu útoku. Také mu vzkažte, že ranění prozatím zůstanou v péči místních léčitelů a já tady zatím se zbylými muži zůstanu a dohlédnu na nápravu škod a obranu města,“ řekl jsem mu rozhodně. Muž se poté uklonil a odešel.
Otočil jsem se zpátky na tu ženu a uviděl jsem, jak na mě zírá s doširoka rozšířenýma očima. Znovu jsem se jí chystal poděkovat, když z ničeho nic padla na kolena.
„Prosím, Výsosti, žádám o odpuštění, nevěděla jsem, s kým mám tu čest,“ vysypala ze sebe pokorně dívka s pohledem upřeným do země. Lehce jsem se zamračil. Neměl jsem rád, když se ke mně lidé chovali takto. Opatrně jsem ženě pomohl se postavit. „Není co odpouštět. Jsem si jist, že jste dnes zachránila život více lidem, než jen tomuto muži. Patří ti můj dík, má paní,“ řekl jsem, uklonil se a odešel se podívat, jak je na tom zbytek města.
* * * * * Arwen * * * * *
Jak je tohle možné? Jak je možné, že se děje to, co se děje? Nemělo být zlo nadobro poraženo? Má jediná dcera je pryč. Můj syn právě teď bojuje proti těm ohavným stvořením. Vypadá to, že můj nejstarší syn nejspíše také bude brzy muset tasit svůj meč a já jsem na pokraji nervového zhroucení.
Přecházím sem a tam. Můj otec, můj manžel a Gandalf se před více než hodinou zavřeli v jedné z Aragornových místností, kde dříve míval různá jednání, a stále ještě nevylezli. Už jsem vzdala snahu o to, se uklidnit. Chvíli jsem byla s Elrosem, ale tomu zjevně nebylo v mé společnosti, obzvláště při mé náladě, dvakrát příjemně, a tak jsem jej poslala, ať jde radši studovat. Eldarion byl opět s Hamirem. Poslední dobou s ním byl téměř nepřetržitě.
A já stále stojím tady. Přede dveřmi a čekám, dokud mne jeden ze tří mužů uvnitř nepozve dál, a řekne, co budeme dělat. Nevím, jak dlouho jsem tam ještě čekala, když se ve dveřích objevil můj otec.
„Tul aul.“
* * * * * Adrienne * * * * *
Z bezesného spánku mě probudil známý hlas.
„Allyo! Co tady děláš? Máš být přece v léčitelských pokojích!“ třásl se mnou majitel onoho hlasu. Nechtělo se mi vstávat. Byla jsem neuvěřitelně unavená.
„Allyo!“ zakřičela mi osoba přímo do ucha. Když jsem nereagovala, znovu se mnou zatřásla.
Co si to dovoluje? Už jsem se ji chystala okřiknout, když mi došlo, že tady nejsem v Minas Tirith. U Valar! Jsem v Edorasu! Prudce jsem se narovnala. Až příliš jasně si pamatuji, co se stalo předtím, než jsem usnula. Švihla jsem pohledem po mé ruce. Prsten na té ruce stále byl. Nejspíš to nebyl sen.
„Allyo!“ Healer už začínala znít zoufale. „Musíš se mnou hned jít do léčitelských pokojů! Jestli se Její Výsost královna dozví, že jsi neposlechla, mohly by z toho být problémy!“
Přikývla jsem a postavila se. Upravila jsem si šaty, rukou přejela po svých vlasech a následovala Healer ven ze dveří. Cestou jsem se ještě zastavila u obvazu, který ležel jen tak pohozený na zemi. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tady zůstal po té malé holce. Rychle jsem ho zvedla a zastrčila pod šaty. Byl to zázrak, že si toho Healer nevšimla.
Když jsme došli do léčitelských pokojů, potlačila jsem otrávené povzdechnutí. Opravdu dlouho jsem tady nebyla.
„Co je potřeba udělat?“ zeptala jsem se Healer zdvořile.
„U nemocných musíme každou chvíli kontrolovat, zda jim nestoupla teplota a případně se ji snažit srazit. A u lidí s normálními zraněními stačí rány převát, očistit a zkontrolovat,“ řekla, jako by to byly ty nejběžnější věci.
Opět jsem se zmohla na přikývnutí. Co bych teď dala za Azaleu nebo toho jejího učně. Krátkou chvíli jsem jen tak stála a koukala, jak Healer přistoupila k jednomu nemocnému člověku. Poté jsem se otočila na patě a vydala se k ženě, která ležela na posteli na kraji místnosti. Když léčit zvládnou obyčejní lidé, zvládnu to taky.
* * * * * Eldorion * * * * *
„Jaké zprávy hlásí hraničáři?“ položil jsem otázku a vzhlédl k Hamirovi. Oba jsme stáli nad mapou a procházeli všemožné alternativy obrany Gondoru.
„Podle všeho nedošlo k žádnému velkému útoku, ale vznikají nepokoje. Hlásí nám dokonce i několik zmizení,“ odpověděl zachmuřeně.
„A má sestra?“ zeptal jsem se s nadějí, i když jsem znal odpověď.
„O princezně Adrienne nemáme bohužel žádné zprávy. Skupina jezdců, které jsi vyslal, se ještě nevrátila,“ odpověděl stejným tónem.
Ukázal jsem na mapě na Ros Gordon. „Vrátil již se někdo se zprávámi?“
„Ne.“ Byla jediná odpověd.
A abych nezapomněla! Mám pro vás ochutnávku další kapitoly! (snad tím některým z vás udělám radost!) :)
"Le abdolen," řekl jsem a podíval se na svého přítele. Ten se jen usmál a položil mi ruku na rameno. Vrhl jsem na ruku krátký pohled, a potom ji sundal. Místo toho jsem svého přítele objal.
"Mae govannen, mellon nin."
Komentáře
super :D
KKK | 30.12.2013
Tak to tak vidím, že mi nezbyde nic jiného než souhlasit s ostatními :) skvělá kapča ;)
Jsem ráda, že jsi se po dlouhé době ozvala :)
Nádhera
Mrs. Fantasy | 29.12.2013
Krásná kapitola. Chudák Arwen, neví skoro nic. :D Ještě že mi kamarádka připomněla tvojí existenci, jinak bych se tu asi neukázala... :D
Mimochodem šťastný nový rok a doufám, že byl Ježíšek štědrý. :)
konečně ahoj...
LOL | 29.12.2013
Nádhera... už jsem se ale začínala bát že přestaneš psát a ten pohled Arwen mě rozesmál....jen tak dál :P
Zase já...
KV s.r.o: | 28.12.2013
Člověče holka, kdes byla? Já už si o tebe dělala starosti. :)
A kapitola... za to čekání to sice stálo, ale i tak máš co dělat, aby sis znovu vylepšila reputaci. :)
1
Arwen Undomiel | 28.12.2013
Super super super a jeste jednou super. Tahle cast se ti opravdu povedla a ja se nemuzu dockat na dalsi kapcu. Mam jenom takovou malou prosbicku. Nemusis ji plnit ale aspon ji prosim zvaz. Rada bych aby tam bylo trochu romntiky mezi Galadriel a Celbornem. Diky.
