Ahoj,
jsem tu zas.
Otrava co? Číst si moje komentáře... a vůbec. :) Tuta kapitola je super. Už se těším na další. Když tak ... mohla bys taky obdařit komnetářem??? www.terrall-and-me.blog.cz Dnes už jdu spát ale přístě sip řečtu zbytek. Děkuji :D T.A.
2. Kapitola
No, zatím se mi daří přidávat rychle, tak mi držte pěsti, ať to vydrží :) Jinak bych Vám všem moc chtěla popřát krásný Nový rok ať se všechno daří :)
No a když konečně přestanu se svýma kecama tak Vám prozradím něco o kapitole. V první části, nás čeká večeře a v druhé se podíváte na svět z pohledu Aragorna. Tak si to užíjte a nezapoměnte napsat komentář :)
V Minas Tirith se právě chystala na večeři královská rodina. V jídelní síni, již seděli Elledion, naproti němu malý Elros, vedle něho Adrienne a královna Arwen. Místo naproti ní, místo krále Aragorna, v čele stolu však bylo prázdné, stejně jako místo jeho nejstaršího syna Eldoriona. Neuběhla však ani minuta a otevřeli se dveře a dovnitř síně vešli oba, bok po boku.
„Omlouváme se za zpoždění,“ řekl Aragorn a usedl na svou židli do čela stolu. Eldorion se na všechny přítomné jen usmál a pokynul jim na pozdrav.
Když už všichni seděli za stolem, pokynul Aragorn a začala se nosit na stůl večeře.
„Dobrou chuť,“ popřála všem s úsměvem Arwen. Odpovědí jí bylo sborové zahuhlání odpovědi.
„Tak Elle, jak jsi na tom s historií? Tvůj učitel říkal, že si se konečně zlepšil,“ zeptal se Aragorn a se zvědavostí se podíval na svého syna.
„Zlepšil jsem se, otče. Události Třetího věku mi jdou mnohem lépe,“ odpověděl potěšeně oslovený syn.
„Jsem ráda, že si se konečně zlepšil, znamení toho, že ses konečně začal učit,“ vložila se s úsměvem do hovoru Arwen. Na to už Elledion odpověděl, pouze usmáním se zpátky na ni.
Krátkou chvíli pokračovala večeře v tichu.
„Těšíte se na zítřejší slavnost?“ zeptal se Aragorn a věnoval speciální pohled svým třem nejstarším dětem a vyměnil si pohled se svojí manželkou, která se snažila zamaskovat smích.
„Nevím, co proti těm slavnostem všichni máte, je tam přece tolik zábavy,“ promluvil poprvé Elros.
„Možná tak pro tebe,“ zamumlal si pro sebe Eldorion, načež se všichni začali uvolněně smát.
„Zítra na slavnost přijede i Ithilienský správce a kníže, Éomer, víte, že je to můj přítel, takže se koukejte chovat slušně,“ pravil po chvíli ticha s mírným úsměvem Aragorn svým dětem. Na to mu už odpověděli sborovým zahuhláním.
Když už všichni dojedli, nechala královna Arwen odnést jídlo ze stolu a poslala děti do svých pokojů s tím, že je zítra čeká namáhavý den, na který budou muset být odpočatí. Když už se zvedali od stolu, zavolal si ještě král Aragorn ještě svou dceru.
„Adrienne, ty ještě počkej.“ Přikývla.
Když už byla celá síň prázdná, spustil.
„Všiml jsem si, že poslední dobou opouštíš brány Minas Tirith čím dál častěji,“ začal, „děje se něco?“
„Všechno je v pořádku otče, jen zkrátka chci trávit nějaký čas za branami města,“ odpověděla zmateně.
Na to se na ní Aragorn otcovsky usmál.
„Dobře, ale víš, že kdyby se cokoli dělo, já i matka jsme tady pro tebe,“ pravil dál.
„My oba se o tebe bojíme. Vím, že už nejsi malá, ale nikdy nemůžeš vědět, co přijde,“ pokračoval.
„Vím otče. A neboj se, dokážu se o sebe postarat,“ odpověděla a tajemně se usmála.
„Vážně si myslíš, že nevím o tom, jak tě bratři učí zacházet s mečem a lukem?“ řekl a věnoval ji vševědoucí úsměv.
„Dávej na sebe, na svých výpravách pozor. Dobrou noc,“ popřál ji.
„Dobrou noc, otče,“ popřála mu také, a vydala se do svých pokojů.
* * * * * * *
Věděl jsem, že Eldorion a Elledion učili Adrienne bojovat, ale neuměl jsem pochopit, proč mi to ani jeden z nich neřekl. Kdyby mi má dcera řekla, že se chce naučit zacházet s mečem, sehnal bych ji učitele a nemusela by to trénovat s bratry potajnu. Navíc jsem poslední dobou míval často divný pocit. Už jsem o tom mluvil s Arwen a ta mi potvrdila, že i ona cítí změnu, jež nastala. Taky cítí stín, slabý, přesto stín.
Proto se teď o ni strachujeme oba, já i Arwen. Proto jsem si dnes před večeří promluvil s Eldorionem, řekl jsem mu, aby dal zdvojnásobit hlídky stráží na hradní zdi. Řekl jsem mu, čeho se bojím, jednou bude Král Gondoru, měl by to vědět. S Arwen jsem už probíral, že ho brzy jmenuji Gondorským kapitánem.
Na zítřejší slavnost přijede i Éomer, můj přítel z války a kníže a správce Ithilienu. Velmi toužím si o tom s ním promluvit.
Vydal jsem se na nádvoří. Byla už tma, přesto jsem se toužil podívat na Bílý strom. Často jsem si tím připomněl, jak se mám zachovat v dané situaci.
Najednou jsem ucítil, že se někdo postavil vedle mě. Otočil jsem hlavu a podíval jsem se do tváře Arwen.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptala se mě. Neodpověděl jsem, nevěděl jsem jak.
„Bojíš se odpovědi? Bojíš se stínu?“ pokračovala. Podíval jsem se na ni. Věděla, nad čím přemýšlím.
„Otázky na odpovědi každý najde, až bude třeba,“ řekla. Věřil jsem jí. Ale měl jsem strach. Zlo bylo na téhle zemi už dlouho, a já jsem doufal, že konečně začíná mizet.
Pro dnešek už toho bylo dost. Vzal jsem Arwen za ruku a šli jsme společně do paláce si odpočinout na zítřejší den.
Tak, doufám, že se vám kapitola líbila. V příští ( kterou už mám mimochodem napsanou) nás čeká slavnost a malé překvapení během ní.
P.S.: V levo máte vždy foto ke kapitole. Prosím berte ty fotky s nadhledem. ;)
Tak znova krásný a šťastný nový rok :) Peggy
Komentáře
Dnes už jdu spát ale příště...
Terr.All | 15.01.2012
