Však já si počkám. :) Ale stojím si zatím. Touhle kapčou jsi mě potěšila!! Náhodou píšeš dobře jenom to chce zlepšovat!! Já už sice dlouho píšu jenom v angličtině ale dost dobrý!! Suprový!!
16. Kapitola
Ha! Nevěříte? Já taky ne! :D :D Ale řekla jsem si, že to dlouhé čekání vám musím nějak vynahradit. Dnešní kapitola sice neobsahuje nic moc akce, ale snad potěším ty z Vás, kteří taky touží po troše romantiky. :)
Arwen Undomiel: Děkují! :) Pokud si dobře pamatuji, tak jednou jsi mě žádala o trochu romantiky mezi Arwen a Aragornem, tak snad Ti tato kapitola udělá radost. :) A co se týče tvé poslední prosby - beru na vědomí, ale nejspíše si na to budeš muset trochu počkat. ;)
KV s.r.o: Tak doufám, že se mi daří reputaci napravovat! :D :D :D :)
LOL: Děkuji! Já doufám, že tuto povídku dotáhnu do konce. :) Je to taková má srdcovka. :)
Mrs. Fantasy: Děkuju! :) Ježíšek byl štědrý, a už nemám ani tak děsivě prázdnou kasičku. :D Taky přeji šťastný Novrý rok! :)
KKK: Děkují! Jsem ráda, ž se kapitola líbila! :) :) :)
* * * * * Aragorn * * * * *
„Co mi tedy navrhuješ, drahý příteli?“ otázal jsem se a svůj pohled upřel na Gandalfa Bílého. Stáli jsme v místnosti, já, otec mé manželky a starý čaroděj. Doba byla zlá. A každým dnem to bylo horší. První nepokoje se začaly objevovat již před oslavami na počest poražení Saurona. Poté ta událost s Adrienne a vše vyvrcholilo útokem na Ros Grordon.
Gandalf se na mne důležitě podíval. „Nebezpečí je tady, ale nepřítel zůstává mému zraku stále skryt. Musíme se našemu protivníkovi také skrýt,“ promluvil Gandalf. Elrond najednou zpozorněl a svůj zrak obrátil na Gandalfa. Nejspíše mu již došlo, co má Gandalf na mysli. Já ale stále zůstával neinformován.
Gandalf obešel stůl, který nás odděloval a postavil se rovnou přede mne a věnoval mi významný pohled.
„Král Elessar je pro naše nepřátele příliš známý cíl. Znají tvé chování, tvé bojové schopnosti i tvou povahu,“ řekl a přistoupil ke mně ještě blíže, „staň se na nějakou chvíli znovu hraničářem. Chodcem, který chodí ze stínů. A buď pro nepřítele stejně tajemný, jako je on pro nás.“
Nevěřícně jsem se podíval na oba muže v místnosti. Tohle po mně nemohli chtít. Odejít? Nechat zde svou ženu a děti? A co lidé? Král se nemůže jen tak sebrat a odejít. Přenesl jsem svůj pohled na pana Elronda.
„Aragorne, je příliš těžké porazit nepřítele, když nevíš, kdo to je. A pro našeho nepřítele je mnohem jednoduší nás porazit, když je v ilegalitě. Musíme vyrovnat šance,“ promluvil.
Bleskl jsem pohledem z jednoho na druhého. Pochopil jsem dobře, co po mně chtěli? Chtěl jsem se ujistit, ale můj přítel v bílém mě opět předběhl.
„Udělej z Eldoriona místokrále. Tvá žena na něj dokáže dát pozor. A ty musíš jít, a najít našeho nepřítele dřív, než najde on nás,“ mluvil Gandalf vážně. Věnoval jsem mu upřený pohled. Proč mám pocit, že tohle plánoval již delší dobu?
Svůj pohled jsem upřel do země. Nemám na vybranou, musím to udělat. Musím chránit svou rodinu a svůj lid. Podíval jsem se na své dva společníky a strnule jsem přikývl. Elrond se na mne podíval a poté přešel ke dveřím, otevřel je a mé ženě, která stála před nimi, pravil: „Tul aul.“
* * * * * Arwen * * * * *
Konečně. Poslechla jsem svého otce a vešla do místnosti. Podívala jsem se na svou životní lásku a srdce se mi zastavilo. Aragorn se na mě díval s jasným smutkem a bolestí napsanou ve svých očích. S tázavým výrazem jsem se obrátila na svého otce a Gandalfa. Má mysl již tušila, že se mi to určitě líbit nebude.
„Arwen,“ bylo jediné, co mi Aragorn bolestně řekl. Do očí se mi tlačily slzy. Začínalo mi docházet, co má v plánu udělat. Chce nás opustit. Upustit své děti. Opustit svůj lid. Opustit mě.
„Mankoi?“ zeptala jsem se a první slzy se spustily z mých očí.
„Arwen,“ zkusil to znovu. Podívala jsem se na něj s bolestí v očích a on již nepromluvil.
„Mankoi? Ale' ilya lye auta imya,“ přenesla jsem svůj pohled na zbylé dva muže před sebou. Věděla jsem, že Aragorn by toto nikdy sám nenavrhl. „Mankoi uum llie mern nae teshuel ho su amin?“
„Lle ier varna. Nan' n'at n'uma. Ro ras neshan sina. Nan' il sinome. Ro que auta,“ řekl mi můj otec. Slzy mi teď tekly proudem.
„Eldorion a Elros tady s tebou zůstanou,“ řekl mi můj manžel tichým hlasem. Ale to mi nestačilo. Kde bude zbytek mé rodiny? Můj manžel bude, kdo ví kde, můj syn bojuje v obrovském nebezpečí a má jediná dcera je stále ztracená.
Rozmazaným pohledem jsem se podívala na Mithrandira a otce. Po chvíli čaroděj kývl na otce a vydal se směrem ke dveřím. Otec jej následoval, ale cestou se ještě zastavil u mne a položil mi ruku na rameno. Potom spolu s Gandalfem opustil místnost a uvnitř jsme zbyli jen já a můj manžel.
Aragorn přešel až ke mně a položil mi ruku na tvář. „Amin liy llie, Undomiel nin,“ řekl, „amin utu lye tinu.“ Upřela jsem na něj své uplakané oči, i když slzy mi už netekly. Věděla jsem, že kdyby měl na výběr, nejel by a místo toho by zůstal se svou rodinou. Ale dělal to, protože musí. Aragorn mi pohled opětoval a poté mě lehce políbil na rty.
* * * * * Elledion * * * * *
To, že zbytek města neutrpěl žádné velké škody, moc nepomáhalo žalu, který jsem cítil. Devět mých mužů přišlo o život a dvaadvacet jich bylo těžce zraněno. V hloubi duše jsem věděl, že to nebylo žádné velké číslo, ale v duchu jsem stále viděl nádvoří v Minas Tirith, zaplněné ženami s dětmi, čekající na návrat jejich manžela a otce. A minimálně devět z nich se již domů nikdy nevrátí. Vojáci z Ros Gordonu však čítali mnohem větší ztráty. Poslal jsem tři své muže k otci do Minas Tirith sám se zbytkem zůstal zde.
Nejprve jsme pomáhali léčitelům ošetřovat raněné a přenášet je do léčitelského domu. Potom jsem poručil vojákům, kteří byli nezraněni, aby odvedli naše koně a řádně se o ně postarali. Následně jsem vyhledal Ros Gordonského kapitána. Byl to muž ve středních letech, s krvavým šrámem na obličeji. Jakmile mě spatřil, v úctě sklonil hlavu a pravil: „Můj pane.“
„Jak se jmenuješ?“ byla první věc, na kterou jsem se zeptal.
„Borgon, můj pane, syn Burgunův,“ představil se zdvořile. Lehce jsem si pro sebe pokývl hlavou. „Dělali jste, co jste mohli, patří ti můj dík. Udělali jste dobře, že jste včas zavolali o pomoc,“ řekl jsem mu. Nic neřekl a znovu jen sklonil svou hlavu.
„Mí muži jsou ti plně k dispozici. Jsem si jist, že budou schopni pomoci jako částečná náhrada za tvé zraněné vojáky,“ řekl jsem. I za ty mrtvé, dodal jsem v duchu.
„Děkuji ti, můj pane. Jsme vděčni tobě i tvému otci,“ odpověděl muž. Pokývl jsem hlavou, věděl jsem, že lidé mého otce milovali a respektovali. Stejně jako Eldoriona.
„Pokud mě nyní omluvíš, půjdu navštívit raněné v léčitelském domě,“ řekl jsem, věnoval kapitánovi lehkou úklonu, otočil se zády a kráčel do středu města, směrem k léčitelskému domu.
Došel jsem tam a opět jsem si připadal jako na bojišti. Každá postel byla zaplněná. Do jedné. Léčitelky běhaly sem a tam a nevěděly, kam dříve skočit.
Zamířil jsem k jedné z postelí a z povzdálí sledoval práci jedné z nich. Rozhlédl jsem se po místnosti, až jsem spatřil povědomý obličej. Zamířil jsem k dané posteli a cestou se snažil vyhnout se všem léčitelkám, poletujícím okolo mě.
Došel jsem až k tomu člověku a se zachmuřeným obličejem si ho změřil. Jeho hruď byla celá obvázaná a muž vypadal, že spí. Byl to ten muž, kterého přímo před mýma očima ošetřila ta léčitelka. Nyní, zbaven špíny a zaschlé krve, již nevypadal tak hrozně, jako tehdy ve městě.
„Nebojte se, můj pane,“ uslyšel jsem za sebou hlas a otočil se k němu, „bude v pořádku.“ Díval jsem se do tváře té samé dívky, která ho předtím ošetřila. Nyní jsem měl poprvé příležitost si ji pořádně prohlédnout. Byla to dívka, která za sebou mohla mít okolo dvaceti zim. Její vlasy byly tmavě hnědé, vzadu sepnuté tak, aby ji nezavazely při práci. Celý její obličej pak zjemňovaly její laskavé modré oči.
Dívka, která si zřejmě všimla, jak si ji prohlížím, pod mým pohledem lehce zrudla a hlavu sklopila do země.
„Věřím, že má tu nejlepší péči,“ odpověděl jsem upřímně. Dívka se stále koukala do země.
„Jaké je tvé jméno, má paní?“ zeptal jsem se ve snaze, zbavit dívku rozpaků. Než ale stačila odpovědět, přišla jiná léčitelka.
„Danielo! Nestůj tady jen tak a běž pomáhat těm, co to potřebují! S muži si můžeš povídat potom!“ pokárala starší žena, o které jsem si domyslel, že to tady vede, dívku přede mnou. Otočil jsem se čelem k ní a jen koutkem oka sledoval, jak kolem mne proběhla mladá léčitelka. Když starší žena přesunula svůj pohled na mne, vypadala, jakoby zapomněla dýchat. Poté se uklonila, tak, jak ji to věk dovoloval. „Odpusťte mi, můj pane, mou troufalost, ale obávám se, že vás budu muset požádat, abyste přišel v jinou dobu, a to až budou naši zranění ošetřeni.“
Obdivoval jsem ženu před sebou. I když před sebou měla gondorského prince, neztratila své zásady a léčení jiných pro ni stále bylo na prvním místě.
„Já žádám o odpuštění vás, má paní. Odvádíte zde skvělou práci. Vy i vaše svěřenkyně,“ pravil jsem zdvořile a pohledem vyhledal dívku, která se zřejmě jmenovala Daniela. Poté jsem svůj zrak obrátil zpět na ženu před sebou, lehce jsem se uklonil a opustil místnost. V myšlenkách jsem si naposledy představil mladou léčitelku a koutky se mi vytáhly do jemného úsměvu.
Vyšel jsem ven z celého domu a všiml si, že již stmívá. Touto dobou by již otec i matka měly dostat zprávy. Já tady ještě nějakou dobu nejspíše zůstanu. Alespoň do té doby, než se to tady uklidní a část mých zraněných mužů bude schopna cestovat zpět do Minas Tirith.
Věděl jsem, že Ros Gordon byl v bezpečí, minimálně pro teď. V hlavě se mi ale rozprostírala zlá myšlenka. Čeho to byla předzvěst? Netuším, a to mě děsí.
Mankoi - proč?
Mankoi? Ale' ilya lye auta imya - Proč? Potom všem, čím jsme prošli.
Mankoi uum llie mern nae teshuel ho su amin? - Proč mi ho berete?
Lle ier varna. Nan' n'at n'uma. Ro ras neshan sina. Nan' il sinome. Ro que auta. - Ty jsi v bezpečí. Tvůj lid ne. On to může zastavit. Ale ne od tud. Musí jít.
Tak jsem popřemýšlela a na ochutnávku, kterou jsem Vám minule ukázala, si budete muset počkat do příště. :) Takže asi tušíte, kdo se objeví v příští kapitole. :D
Komentáře
;)
KKK | 31.12.2013
Super :) a Aragorn jako hraničář, něco takového jsem přesně čekala a jsem hodně zvědavá "kdo" se skrývá za nepřítelovou maskou :D
Rychle přidej další :)
Mňamy kapitola :3
Eliza | 30.12.2013
Teď je mi Arwen líto ještě víc :'( hrozně mě potěšilo, když byla tahle kapitola tolik z pohledu Ellediona, začíná se mi být sympatický čím dál víc :D hrozně se těším, až bude Aragorn zase hraničář, to bude vzrůšo :3 :D jsem napnutá, co bude v další kapitole :)
...
LOL | 30.12.2013
Jsem moc ráda, že jsi přidala pokráčko tak rychle (překvapilo mě to) ... nejvíc se mi líbí povaha Elldoriana a Daniela a už se strašně moc těším na pohled Adrianne ... už se nemůžu dočkat na další kapitolku :P
Senzace
Mrs. Fantasy | 30.12.2013
Krása! Daniela se mi začíná líbit, ale snad neskočí jako Robova drahá z Hry o Trůny... :D Ale přiznám se, mám raději pohled Adrianne, která mě fascinuje. :)
Já už mám kasičku zase prázdnou. Vůbec netuším, jak jsem během necelých tří dnů mohla přijít o tolik, ale jsem spokojená. :D
