Veruš V.: Děkuji, jsem moc ráda, že se Ti to líbí a doufám, že se sem budeš vracet :)
3. Kapitola
Lidi, asi se překonávám, vložila jsem další kapitolu!!! :) Doufám, že se Vám (jako tradičně) bude líbit :) Užili jste si Nový rok a Silvestra?
Teď ke kapitole. Dnes se podíváme jak probíhala slavnost. Kromě pohledu vypravěče se dnes na příěh podíváme i z pohledu Eldoriona. :) Tak snad se vám to bude líbt a nezapomenete zanechat koment. :)
Už druhý den za svítání bylo v Minas Tirith rušno. Dnes je to přesně 27 let co padl Temný pán Sauron. Všude bylo rušno, lidé se chystali na oslavy Výročí. Všichni čekali na každoroční projev krále.
„Užij si to, otče,“ řekl povzbudivě Elledion Aragornovi, když se chystal pronést úvodní projev. Ten se na něj pouze povzbudivě usmál, kývl na ostatní a celá královská rodina předstoupila na nádvoří. Jakmile se tak stalo, lidé, shromáždění na nádvoří se najednou všichni mírně poklonili. A tak začal Král Aragorn se svým projevem.
„Dnes je to již 27 let od porážky Temného pána. Je to již 27 let, co skončila válka. Ve válce jsme ztratili naše příbuzné, přátele i rodinu. Ztratili jsme je za cenu toho, že zlo bylo poraženo. Dnes si připomene ty, co dali život za svobodu a za tuto zemi,“ promluvil Aragorn, načež se nádvořím rozlehl ohlušující potlesk.
Když už lidé pomalu začali opouštět nádvoří a začali se procházet městem, kde hrála hudba, a bylo spousta veselí, přistoupil ke králi muž a lehce se uklonil.
„Pěkná řeč, příteli,“ promluvil na něj. Když si ho král všiml, přes jeho obličej se roztáhl úsměv, že znovu vidí svého přítele, a tak svého přítele na krátkou chvíli objal.
„Jsem nesmírně potěšen, že Tě opět vidím, příteli,“ řekl, „mé syny a dceru si pamatuješ, není-li pravda?“
Na to Éomer přejel očima všechny čtyři děti a na krátkou chvíli se na každém z nich zastavil pohledem.
„Zdá se mi, že jste zase o něco větší než minule,“ pravil s úsměvem. Na to se všichni zasmáli.
„Musím s tebou mluvit,“ řekl z ničeho nic Aragorn vážným hlasem, „o samotě.“ Éomer přikývl.
* * * * * * *
„Takže, po mně žádáš, abych zdvojnásobil hlídky v Osgiliathu? Proč?“ zeptal se znepokojeně Éomer.
A tak mu Aragorn pověděl, co ho znepokojuje. O tom, že mu v mysli roste stín a Arwen, dcera moudrého pána Elronda, ho vycítila taky. O tom, že on sám už nechal zdvojnásobit hlídky na hradní zdi.
„Udělám, co po mně žádáš příteli a kdybych si všiml, že něco není, jak by mělo být, dám ti vědět,“ pravil Éomer. Aragorn mu věnoval vděčný pohled.
„Děkuji ti,“ řekl, „je možné, že jde o něco zanedbatelného, ale nechci riskovat.“ Éomer opět přikývl.
„Rozumím.“
* * * * * * * Eldorion* * * * * * *
Slavnost se už pomalu chýlila ke konci a otec měl říct ještě pár slov na ukončení. Říkal mi, že si všiml, že se něco děje. Jsem rád, že ve mě má takovou důvěru.
Otec měl právě pronést pár vět, na ukončení slavnosti. Docela jsem se těšil, na to, až slavnost skončí, protože to trvá už od rána a přece jen, už je odpoledne.
„Dnes jsme slavili za ty, co si nemohli užít oslav, po skončení války,“ začal otec.
„Doufám, že i nadále, budeme společně, ve jménu těch co padli, sdílet dny míru,“ pokračoval. Jakmile to dořekl, ozval se potlesk. Obdivoval jsem jeho schopnost takhle mluvit, jednou mě to bude muset naučit.
„V souvislosti s dnešní oslavou, bych rád udělal ještě jednu věc,“ odmlčel se, „vy všichni znáte mého nejstaršího syna, Eldoriana.“ Když to řekl, zkameněl jsem.
„Rád bych ho, dnešním dnem jmenoval na post Gondorského kapitána,“ pokračoval. Opět se rozezněl potlesk. To už jsem byl úplně mimo mysl. Tohle jsem nečekal, byl jsem překvapený, ale příjemně překvapený. Otec má ve mě větší důvěru, než jsem myslel.
„Proč jste mi to neřekli?“ zeptal jsem se po oslově, matky a otce. Ti, se po sobě s úsměvem podívali.
„Chtěli jsme, aby to bylo překvapení,“ odpověděl s úsměvem otec. No, musím uznat, že se jim to povedlo. Tohle jsem totiž opravdu nečekal.
„Ale uvědom si, že to není jen tak, máš na starosti obranu města a to i v souvislosti s tím, co jsme spolu probírali. Hned zítra ráno by sis měl jít promluvit s Hamirem, doteď byl kapitán on. Bude ti nápomocný, pokud budeš něco potřebovat,“ řekl. Věděl jsem, že to není jen tak. Byl jsem z toho nadšený a vyděšený zároveň. Byla to moje první závažnější úloha a já udělám všechno pro to, aby se zdařila.
* * * * * * *
A tak se Eldorion, syn Aragornův stal Gondorským kapitánem. Možná to teď nebylo znát, ale byla to jedna z nejmoudřejších věcí, které mohl Aragorn udělat. Brzy bude totiž v Gondoru potřena schopný kapitán.
Eldorion si potom, co si vedl rozhovor s rodiči, šel promluvit i se svým mladším bratrem, Elledionem.
Zaklepal na jeho dveře od pokoje a vešel dovnitř.
„Neruším?“ zeptal se.
„Ne, bez obav, pojď dál,“ přivítal ho s lehkým úsměvem na tváři jeho mladší bratr.
„Co říkáš na dnešek? Líbila se ti slavnost?“ zeptal se Eldorion Ellediona.
„Stejné jako vždy, otrava,“ odpověděl s úšklebkem mladší z nich.
„Víš, ten dnešek…“ nestihl doříct Eldor.
„Přeju ti to, zasloužíš si to,“ skočil mu do řeči Ell, přátelsky se na něj usmál a poplácal ho po rameni.
Eldorion se na něj podíval a objal svého bratra. Byl rád, že to bral takhle.
Tak doufám, že se Vám kapitola líbila :) A zanechejte nějaký komentář... :)
Vaše Peggy
