Často jsem sem chodila se dívat, jestli už nepřibyla kapitola. Takže jsem opravdu nadšená, že tu tentokrát byla :D. Opravdu se nemůžu dočkat, jak to bude s Adrienne pokračovat. Kapitola byla skvělá, myslím, že se čím dál víc v psaní zlepšuješ. Jen tak dál :)
14. Kapitola
S blížícím se koncem prázdnin je tady i nová kapitola. dnes opět z více pohledů. :)
LOL: děkuji! :) jsme ráda, že se Ti kapitola líbila. snad najdeš zalíbení i v této. :)
Mrs. Fantasy, Eliza, KV s.r.o, KKK: Děkuji za vše komentáře! a co se týče vašeoho přání... Zkusím s tím něco udělat! :)
Arwen Undómiel: Aragorn byl zpočátku velmi vyděšený. potom si ale uvědomil, že odjela sama a tudíž se strach v něm obrátil ve vztek. myslí si, že je to zase jeden z jejích výletů a že to dělá, protože trucuje. Snad se mi to v příštích kapitolách podaří lépe objasnit. :)
Kapitolu tentokráte věnuji LOL, neboť když jsem tak rychle po přidání kapitoly viděla její komentář, byla jsem neuvěřitelně potěšená. :) Nicméně i Vám všem ostatním komentujícím patří mé obrovské Díky! :)
* * * * * Arwen * * * * *
Stojím na kamenné chodbě a z okna se dívám, jak branou právě projíždí dvanáct gondorských jezdců. Můj nejstarší syn dnes vyslal skupinu svých mužů, kteří se nejlépe vyznají v okolí, aby pátrali po jeho starší sestře. Můj manžel… Celá tato událost s ním pěkně zamávala. Právě teď měl starostí víc než dost a místo toho, aby řešil nepokoje, které se začaly objevovat, rozhodl se Adrienne zasnoubit. Nevím, kde se v něm vzalo toto rozhodnutí a odkud přišla ta náhlá změna názoru. Již pár let vytrvale odmítal všechny nabídky, které mu poslové přinášeli. Vždy tvrdil, že daný muž pro ni není vhodný. Pokoušela jsem se mu říct, že by se měla vdát z lásky, za někoho, s kým bude chtít strávit zbytek svého života. Ale Aragorn mě tentokrát neposlechl. Hlasitě jsem si povzdechla.
„Trápíš se, má drahá.“ Prudce jsem se otočila a dívala se do očí svého otce.
„Nedělej to. Kdyby se jí něco stalo, poznala by si to.“
„Dae naa tulien. Llie sint ta. Uum n' na del Allya. Llie cael gwaith tanya ant llie.“ Pokračoval a já se na něj podívala se slzami v očích.
„Re naa amin tinu,“ pošeptala jsem zpět. „Leha amin sal' nae utu he."
„Otevři oči, Arwen. Čekají tě teď mnohem horší věci,“ řekl mi tak ostře, jak jsem ho dlouho neslyšela promluvit. Pak se na mě podíval, otočil se a rychlým krokem odešel.
* * * * * Elrond * * * * *
Byla pro mne muka sledovat mou dceru takto ztrápenou. Ale já vím, kde teď má vnučka je. Vím to celou dobu. Každý den ji ve své mysli kontroluji. Před několika dny, když jsem ve své mysli uviděl záblesky okamžiků, kdy Adrienne stála proti skřetům, jsem také málem propadl zoufalství. Pak se ale objevili Rohanští jezdci a já věděl, že má vnučka je zachráněna.
Poté se ale začalo dít něco divného. Uvědomil jsem si, že mé vize přestávají být jasné. Stále dokážu vidět střípky jejího života, ale je to namáhavé a nejasné.
Jediné co vím je, že je v pořádku. Má dcera a zeť by se teď měli soustředit na obranu Gondoru a svého lidu. Jejich dcera musí svůj úkol splnit sama. Stejně tak, jako brzy budou muset jejich zbylé děti.
* * * * * Eldorion * * * * *
Byl jsem zrovna s otcem, Elladionem, Hamirem a třemi dalšími veliteli v komnatě určené pro přesně taková setkání. Byla to místnost určená pro porady krále a velitelů jeho stráží. Byli jsme zrovna uprostřed vášnivé diskuze, když dovnitř někdo vtrhl.
Otočil jsem se na toho muže a uviděl, jak je ještě celý uřícený z toho, jak pospíchal.
„Ros Gordon je napaden, můj pane, žádají posily,“ vychrlil ze sebe ještě dřív, než se ho někdo stačil na něco zeptat. Ros Gordon bylo malé město, postavené po skončení války několik mil od Osgiliathu. Rychle jsem se, stejně jako všichni ostatní podíval na otce.
„Já pojedu. Vezmu část svých mužů a pojedu,“ řekl jsem rozhodně a podíval se nejprve na svého bratra a poté zpátky na otce.
„Ne,“ řekl otec rázně.
„Ale otče-,“ nestihl jsem doříct, neboť mne opět přerušil. „Ne, ty musíš zůstat tady se zbytkem.“
„Pojedu já,“ ozval se po krátké chvíli ticha, která však v daném okamžiku vypadala jako věčnost, můj bratr.
Jakoby otec najednou nevěděl co říct, ale Hamir to vyřešil a věnoval mému otci upřený pohled. „Můj pane, v danou chvíli se mi to zdá jako nejrozumnější řešení.“
Otec se podíval postupně na Hamira, na mě a nakonec na svého druhého syna. Po chvilce pomalu přikývl. „Dobře. Jdi se připravit, sejdeme se na nádvoří.“
Pak už to šlo všechno velmi rychle. Elledion se mírně uklonil a rychlým krokem vyšel z místnosti směrem ke svým komnatám. Hamir a já jsme poté spolu se zbylými třemi veliteli také odešli, abychom co nejrychleji povolali padesát mužů, kteří hned vyjedou s mým bratrem do Ros Gordonu.
* * *
O chvíli později už můj bratr stál vedle svého koně a za ním padesát mých mužů. Viděl jsem, jak otec k Ellovi přistoupil, něco mu řekl a potom ho poplácal po rameni. Když od něho odstoupil, přišel jsem k němu já a přátelsky ho objal.
„Dej na sebe pozor,“ řekl jsem mu a on přikývl, že rozumí.
„Otevřít bránu!“ zavelel jsem a brána se okamžitě dala do pohybu. Otočil jsem se a chtěl se jít postavit po boku svého otce, když jsem uviděl matku a dědečka, jak k nám rychle míří. Matka ho rychle objala a dědeček se na něj jen podíval, kývl na něho a nic neřekl. Můj bratr jeho gestu rozuměl. Poté se rychle vyhoupl do sedla a všichni, teď již jeho muži, ho následovali. Elledion se na rodinu ještě podíval a poté pobídl svého koně do cvalu a celá jeho družina ho následovala.
Sledoval jsem, jak má matka a otec rychle vyběhli na hradní zeď. Následoval jsem je. Bylo to po dlouhé době, co se něco takového stalo. Po dlouhé době se někam takhle vyjíždělo. Na nádvoří byla spousta lidí. Viděl jsem jejich tváře. Ustarané tváře žen, jejíž manželé právě odjeli, jejích dětí, kteří úplně nechápali, co se děje a také všech ostatních, kteří se netvářili o nic veseleji.
* * * * * Adrienne * * * * *
Dnes byl velký den. Healer mi oznámila, že již jsem dost zdravá na to, abych opustila lůžko. Ještě během dnešního rána by za mnou měla přijít královna a obeznámit mě se situací. Byla jsem nervózní, ale na královnu jsem nemusela čekat dlouho.
„Dobré ráno,“ byla jsem pozdravena Její Výsostí. „Dobré ráno, Vaše Výsosti,“ řekla jsem pokorně a předala ženě přede mnou úklonu hlavou.
„Healer mi řekla, že už ses téměř uzdravila,“ začala, „poměrně dlouho jsem nad tím přemýšlela a nakonec jsem našla vhodné řešení. Komnaty i jídlo ti budou poskytovány za tvou pomoc v léčitelských pokojích.“ Přikývla jsem. Doufala jsem, že královna přijde s něčím takovým. Kdybych dostávala zaplaceno, musela bych si nějaké bydlení i stravu opatřit sama. Vypadá to sice, že teď se budu muset obejít bez luxusu, který mi byl dopřáván dříve, ale pořád je to lepší, než nic.
Healer ještě přišla, aby mi naposled ošetřila ruku. Hned, jakmile skončila, objevila se tady ta malá holka. Geidwin.
„Paní Allyo, mám vás odvést do vašich nových komnat,“ řekla plaše. Pořádně jsem si ji prohlédla. V duchu jsem se podivila nad tím zvláštním oslovením mé osoby. Ale třeba je to tak u nižších lidí běžné. Zřejmě si na spoustu věcí budu muset zvyknout.
Přikývla jsem a začala pomalu vstávat z postele. Bylo mi řečeno, že zbytek mých věcí (kterých moc nebylo), mi bude donesen do komnat později.
Následovala jsem mladinkou dívku, tak dlouho, dokud jsme nedošli k obyčejným dřevěným dveřím. Zastavila se před nimi a mně došlo, že to zřejmě teď bude mé nové místo k bydlení. Zlehka jsem se nadechla a vešla dovnitř. Jakmile jsem tam vešla, potlačila jsem zalapání po dechu. Tomuhle se snad ani nedalo říkat komnaty. Mé komnaty v Minas Tirith byly nejméně desetkrát větší. Zdi byly z mramoru, na stěnách byly obrazy a stříbrné svícny. Nyní jsme stála až v směšně malinkém, dřevěném pokoji. Copak takhle žijí normální lidé? Jak to zvládají?
Otočila jsem se zpátky na dívku, která pořád stála u dveří a opatrně mne sledovala. Znovu jsem si ji prohlédla. Oči mi padly na její levou ruku. Stejně jako já, ji měla převázanou, ale na trochu jiném místě. V dlani.
„Co se ti stalo?“ zeptala jsem se tak jemně, jak jsem uměla. „Pomáhala jsem v kuchyni, paní,“ odpověděla dětským hláskem.
Neměla jsem tušení, kde se to ve mně vzalo. Přistoupila jsem k dívce a začala ji obvaz pomalu obmotávat. Jakmile jsem byla hotová, jen jsem ho hodila na zem a podívala se do dlaně. Geidwin tady měla poměrně dlouhou ránu, jako od nože. Koutkem oka jsem viděla, jak se na mě dívá s hrůzou v očích. Pravou rukou jsem ji po ráně jemně přejela. Nevím, proč jsme to udělala. Najednou, jako by se z prstenu, který do té doby v klidu ležel na mém prsteníčku, začalo rozlévat teplo a proudilo mi rukou. Když jsme potom svou ruku odtáhla, rána byla pryč. Sama jsem tomu nerozuměla. V tu chvíli jsem se cítila neuvěřitelně unavená a slabá. Ale musela jsem udělat ještě jednu věc. Kdyby se to totiž někdo dozvěděl… ani Gandalf by mne asi v tu chvíli nebyl schopen zachránit.
Dřepla jsem si tak, abych se dívce dívala přímo do očí. „Nikomu to neřekneš,“ oznámila jsem a ta tam byl můj milý hlas. Teď jsem mluvila jako Adrienne. A dívka pochopila. Se strachem v očích roztřeseně kývla hlavou a potom rychle odešla. Povzdechla jsem si. Co mi to Gandalf provedl s životem?
Došla jsem až k posteli a lehla si na ni. V tu chvíli mi bylo úplně jedno, jak je oproti té mé v Gondoru nepohodlná. Byla jsem neuvěřitelně unavená. Zavřela jsem oči a téměř okamžitě usnula. Vůbec jsem si neuvědomila, že ještě není ani poledne a já mám být zpátky v léčitelských pokojích a pomáhat tam.
Dae naa tulien. Llie sint ta. Uum n' na del Allya. Llie cael gwaith tanya ant llie. - Stín se blíží. Ty to víš. Nedělej si starosti s Adrienne. Máš lid, který tě potřebuje.
Re naa amin tinu. - Je to má dcera.
Leha amin sal' nae utu he. - Má mysl ji stále hledá.
Komentáře
<33
Arwen Udómiel | 31.08.2013
Kurňa já už ani nemůžu vymyslet co napsat,abych tak dobrou povídku neurazila nedostatečným výběrem slov. Je to prostě mega super ohromě nejlíp ze všeho nejlepší.
:)
KKK | 29.08.2013
Skvělá kapitola (jako vždy ;))! Každou kapitolou se mi Tvoje povídka líbí víc a víc. Nepřestávej se psaním, jde Ti to :):D.
:)
LOL | 29.08.2013
Jsem šťastná , že si přidala další kapitolku. Je to čím dál víc napínavější a zase se těším na pokračování. Piš dál , umíš to skvěle :)
Bravo!
KV s.r.o | 27.08.2013
Teď bych asi obdivně pískla, ale bohužel, na počítači to nejde, takže bych řekla asi to, že tohle bylo vážně něco! Vážně ses předvedla Peggy! ;)
Jo a ještě jeden dotaz, tu elfštinu máš z internetu nebo sis to vymyslela?