9. Kapitola

Do třídy jsem doběhla o dvě minuty později. „Jdeš pozdě, Katherine. Copak nevíš, v kolik hodin začíná vyučování?“ sjela mě hned Whiteová. A aby toho nebylo málo, ještě mě oslovila Katherine! Tak mi nikdo neřekl už od školky. Jak já tu babu nesnáším. Pod nosem jsem směrem k ní zamumlala omluvu. Když jsem se však vydala směrem k mojemu místu, málem jsem zmrzla na místě. Ze svého obvyklého místa se na mě zvláštním pohledem dívala Angie. Ona je ve škole? Jak je možné, že jsem ji neviděla kolem mě projít? Stála jsem tam minimálně čtvrt hodiny! Že by dneska přišla dřív? Blbost! Angie by mi přece dala vědět nebo ne? No rozhodně mi má co vysvětlovat. Podívala jsem se na ni pohledem, aby bylo jasné, že jsem naštvaná a sedla jsem si do svojí lavice.

Matika ubíhala hrozně pomalu. Skoro celou hodinu jsem strávila tím, že jsem se dívala na hodiny, které vysely na stěně, a odpočítávala čas, kdy bude zvonit. Když už se tak konečně stalo, prudce jsem se zvedla z místa, pobrala jsem všechny věci, hodila jsem na Angie opravdu naštvaný pohled a rychle jsem vyšla z místnosti. Šla jsem ke svojí skříňce, tak zahloubaná do svých myšlenek, že jsem si ani nevšimla, že naproti mně někdo jde a vrazila jsem do něj. Všechny věci, co jsem držela v ruce, se rozsypaly na podlahu. Chtěla jsem se podívat, co to bylo za blbce, že se neumí dívat na cestu, ale když jsem uviděla, kdo to byl, radši jsem nic neřekla. Byl to Jesse. Bráchův nejlepší kámoš. Než jsem ale stihla cokoli říct, on už spustil. „Promiň, moje chyba, nedíval jsem se na cestu,“ řekl a dřepl si vedle mě, „ukaž, pomůžu ti.“ Vděčně jsem se na něj podívala. „Díky,“ řekla jsem mu, když mi podal učebnici matiky. „Není zač,“ řekla, usmál se a pomohl mi na nohy, „kdybys viděla Zaca, řekni mu, prosím, že se uvidíme na tréninku.“ Já jsem jen němě přikývla. On mě poznal? Netušila jsem, že si mě pamatuje. „Tak zatím,“ řekl a já jsem mu potichu odpověděla. Všimla jsem si, že na mě zíralo několik lidí. Prvačka a baví se s klukem ze třeťáku a to docela populárním. Mé sebevědomí a nálada se zase trochu vrátily a já jsem s úsměvem došla těch pár metrů k mé skříňce.

Tak nic. Nálada je zase pryč. Vedle mojí skříňky stála Ang s nějakým klukem, a jakmile jsem přišla, přestala se s ním bavit a otočila se na mě. „Katie, k tomu dnešku, fakt se Ti moc omlouvám, dneska jsem jela do školy s Eve a úplně jsem zapomněla, že máme sraz před školou.“ Tomu se mi ani nechtělo věřit. Ona jela do školy s Paní Dokonalou a zapomněla na svojí nejlepší kamarádku?! Než jsem stihla cokoli, říct pokračovala. „Kat, prosím nezlob se na mě! Už se to nestane!“ říkala mi. A já jsem neměla to srdce odmítnout omluvu osoby, která při mně vždycky stála. Usmála jsem se na ni a objala ji. „To je v pohodě,“ pošeptala jsem jí. Když jsem se od Ang odtáhla, začala jsem si všímat kluka, který tam stál s Angie.

„Koukám, že manželská krize je zažehnána,“ řekl s úsměvem a mně v tu chvíli došlo, kdo to je. Ten kluk, co se s náma bavil první den. Dave Příjmenísinepamatuju. Nevěděla jsem, co mu na tom mám odpovědět, a tak jsem se jenom usmála a nechala to být. Vlastně, ani jsem nic říkat nemusela, protože Dave začal mluvit sám.

„Přesně za týden, v pátek bude ve městě, v centru, v klubu „Haloo!“, jako každý rok, párty na oslavení nového školního roku. Je to pro vybrané studenty, ale ty jako sestra našeho fotbalového kapitána nesmíš chybět. Tady kamarádka už mi potvrdila účast. Přidej si mě na fejsu a napiš mi jestli jdeš. Počet účastníků je bohužel omezen a určitě by se našel někdo, kdo by šel místo tebe,“ vychrlil ze sebe jedním dechem. „Ehm… jasně díky,“ vypravila jsem ze sebe. Dave se na mě pobaveně podíval a pak, s omluvou, že toho musí ještě hodně zařídit, odešel. Já jsem mezitím schovala do skříňky matiku a vytáhla literaturu. Byl čas jít na další hodinu. A tenkrát už včas a s nejlepší kamarádkou.