Ehm jak to skončí?? ???? :D Je to úžasné Káťo jednou to vydáš jako knihu a budou to kupovat lidi po celém světě.... :) (doufám, že se v tom tvém příběhu taky objevím :D )
1. kapitola
Ani nevíte, jak jste mě potěšili tolika komenty. :) A teď ke každému individuálně ;)
Jája: Co říct? strašně mi pomáháš a já jsem neskutečně ráda, že se Ti to líbí. :) A co ty víš? Třeba to nechám někým šikovným přeložit do dvaceti jazyků a vydám to. :)
Duli: Vím, že Pán prstenů asi není to "kafe" co mají všichni rádi, ale já se u toho vždycky tak nějak odreaguju. :) Každopádně si strašně vážím toho, co jsi mi napsala. :)
Evča: Jsem moc ráda, že se Ti to líbí a doufám, že se Ti to bude líbit i nadále. :)
Wewa: Další osůbka, jejíhož názoru si strašně cením. :) Jsem moc ráda, že se Ti to líbí a doufám, že koukneš i na příští kapitoly. :)
Moc jste mě všichni potěšili Vaším komentováním. :) Jen tak dál a další kapča tady bude co nevidět. :)
Druhý den ráno mě vzbudil budík. Tentokrát jsem ho ani neodkládala a hned vyskočila z postele. Dneska byl můj první den v nové škole. Na snídani jsem si dala toast se slaninou, a ovocnou šťávu a běžela jsem do koupelny se připravit. Osprchovala jsem se, umyla se, oblékla se do včera-nachystaného oblečení a namalovala. Když jsem vešla dolů, už tam byla mamka nachystaná, že mě zaveze první den do školy. Brácha autem nikdy nejezdil, chodil do školy s ostatníma klukama.
Už jsme s mamkou přijeli na velké parkoviště u školy. Bylo 7:25, takže Ang tady určitě bude až za pět minut, je přesná jako školní zvonění. Nikdy dřív, ale vždycky přesně.
„Hodně štěstí, užij si první školní den,“ řekla mi jemně mamka a usmála se na mě. Usmála jsem se na ni zpátky a vystoupila z auta. To už jsem viděla, jak přijíždí stříbrné Volvo, ve kterém seděla Ang s taťkou. Mamka už odjela, protože musela ještě zavést do školy Caroline. Zamávala jsem na Ang, a ta se rozběhla směrem ke mně.
Na přivítanou jsme se objaly. Najednou jsem měla strašně veselou náladu, Ang byla poslední týden prázdnin na dovolené ve Španělsku, a tak jsme se teď viděli po dlouhé době. Usmály jsme se na sebe a šli jsme si vyzvednout rozvrhy a zapsat se.
Když jsem vešly do hlavní budovy polilo mě horko. Oproti základce tady bylo tolik lidí. Jestli chci být stejně oblíbená a populární jako na základce, budu se muset hodně snažit. S Angie jsme se na sebe podívaly a mlčky si dodaly odvahu. Šli jsme po chodbě a snažili se vyhnout všem těm lidem. Bylo to strašně hektické.
„Katie, zdá se mi to nebo je tady opravdu tolik lidí?“ zeptala se mě Angie.
„V tom případě se mi zdá to samé,“ pomalu jsem odpověděla a stále jsem se rozhlížela kolem.
Pomalu jsme šli přeplněnou chodbou a koukaly do plánku, protože jsme nevěděli, kde se nachází třída, ve které teď máme mít hodinu s třídní profesorkou, aby nám řekla, jak to tady chodí.
Šli jsme pomalu s hlavou skloněnou k malé školní mapě, když do Ang, která šla hned vedle mě, někdo vrazil.
„Dávej sakra pozor!“ obořil se na ni kluk, co do ní vrazil. Když se otočil tak, že jsem mu viděla do obličeje, okamžitě jsem ho poznala. Ray Wilson a jeho parta. Když nás uviděl, začal se nahlas smát.
„Helemese, nové tvářičky. Prvňačky… Někdo by jim měl vysvětlit, jak to tady chodí,“ řekl a zbytek jeho party propuklo v hlasitý smích. Než se však dostal k tomu “vysvětlování“ ozval se školní zvonek.
Myslím, že už jsem pochopila, proč má Ray po celém našem malém městě takovou pověst. Úplně mě zamrazilo, když se na nás otočil a věnoval nám na můj vkus velice zvláštní pohled.
„Koukám, že už jste poznali naši místní hvězdu,“ ozvalo se za mnou. Já i Ang jsme v mžiku leknutím nadskočily.
„Klid, na mě tohle zkoušel minulej rok, ale jeho to přejde, až si najde někoho jinýho, komu bude věnovat svoji nemilou pozornost,“ pokračoval kluk, který vypadal jen o trošku starší než my. Když jsme se s Angie stále tvářili stejně nechápavě, pokračoval.
„Já jsem Dave, Dave Smith, letos jsem v druháku, minulý rok mě Wilson, přivítal stejně jako teď vás, až na to, že si tolik netroufal, byl se mnou v prvním ročníku.“
„No nás sice moc těší, ale už musíme do třídy, takže nás prosím omluv,“ odpověděla Ang.
„No jasně, vzorné dívenky, co? Tak já vás teď nechám jít, uvidíme se po škole, sdělíte mi pak svoje dojmy,“ řekl, otočil se a šel rychlým krokem opačným směrem.
S Ang jsme se sebe podívaly, začali jsme se smát a pak jsme se rozběhly přes chodbu směrem do třídy.
Když jsme konečně vešly do třídy, poznaly jsme, že určitě nejsme jediné, co musely do třídy trefit podle plánku, protože pár míst, bylo stále prázdných. Zamumlaly jsme pozdrav směrem k profesorce, která stála před třídou a šli si najít, nějaké místa na sezení. Ang šla do lavice ve třetí řadě a já jsem si sedla hned za ní.
„Dobrý den, dámy, posaďte se. Chápu, že pro všechny z vás tady, je určitě těžké se na nové škole vyznat a orientovat, ale příště už se pozdní příchody tolerovat nebudou,“ řekla a přejela pohledem po celé třídě.
Nejprve jsem měla strach, že jsme se hned první den špatně zapsaly, ale když se profesorka usmála a dala se do dlouhého výkladu o školním řádu a tom co se smí a co ne, věděla jsem, že tohle budou hodně zajímavé léta. Když už nám stihla vylíčit celý školní řád, řekla, že je čas na to, abychom se poznali i všichni navzájem. Byla jsem teda neskutečně zvědavá, na lidi, se kterými budu trávit příští roky velkou spoustu času.
Snad se Vám to líbilo. :) Nezapomeňte komentovat!! :)) Uvítám jakýkoli koment, i konstruktivní kritiku. :))
Komentáře
:))
Jája | 15.04.2012
Jen tak dál! Čtu to pořád dokola, jako kdybych z toho mohla vyčíct jak to bude pokračovat :D Doufám, že to nevzdáváš! =)) Please continue ♥
Re: :))
Peggy | 18.04.2012
Děkuji, moc mě to těší :) Už pracuji na další kapitole, tak snad bude brzy. :)
