6. Kapitola

Čauky lidičky, tak konečně je tady další kapitola. Hlavně bych vám moc chtěla poděkovat za tolik skvělých komentářů. :)

Jája: Děkuji moc :) Doufám, že ani tahle kapitola nezklame. :)

Verča V.: Děkuji, o Davovi už jsem Ti odpověděla do komentářů, snad se budou líbit i další kapitoly. :)

Jarda: Díky! Díky! Díky! Moc to potěší :)

Mája: Díky moc :)

Evča: Díky moc :)

Babi: Děkují, to moc těší :)

Příjemné čtení! P.

Ve stejném duchu ubíhaly další dva týdny. Mimochodem, samozřejmě jsem se nepletla. Eve, patřila mezi, prozatím, nejoblíbenější holky ve třídě. Každý den usměvavá, ke všem milá a pro mě to hlavní, pokaždé na sobě měla jiné oblečení, vždy z té nejnovější kolekce. Pro mě to bylo výhodné, protože Ang se s ní docela dost bavila a já samozřejmě byla s nimi, takže jsem se také dostávala do centra dění.

A k učení? Nebylo to zas tak špatný, myslela jsem, že bude hůř. Zatím jsme žádné písemky nepsali a zkoušet, učitelé zkoušeli jenom dobrovolníky a to určitě neuhodnete koho. No jasně, kdo jiný než Šprtka, by se nechal dobrovolně vyzkoušet. Naopak Eve mě docela překvapila, kdyby pro mě nebyla taková konkurence, mohla bych ji mít dokonce i ráda. Na to, že při přijímačkách byla první, dokonce i před Šprtkou, se chovala docela normálně. Ani v hodinách nebyla extra aktivní. Ale pravda je, že když se jí některý z profesorů na něco zeptal, tak vždycky věděla odpověď. Občas mi připadala jako prototyp dokonalé dívky.

Jako obvykle jsme ani já ani Ang nešli na oběd. Nikdy jsme na něho nechodili a ani teď s tím nebudeme začínat. Dnešní den byl ale něčím jiný. Eve se nabídla, že nás odveze a jelikož Sydney je dneska mimo město, rozhodly jsme se s holkama, že půjdeme k nám. Ze zdvořilosti jsem pozvala i Eve, ale jsem zvědavá, kam zaparkuje to svoje nablýskané autíčko. Tlačili jsme se školní chodbou a mně neunikly pohledy většiny holek, které se upíraly na Eveinu novou koženou kabelku od Prady. Byla fakt skvělá. Když si ji vzala minulý týden, mohla jsem na ni oči nechat, ale když si včera vzala podle mě naprosto dokonalou, celou bílou od Chanelu, pochopila jsem, že takových má doma v zásobě asi víc.

Už jsme došly na parkoviště a neomylně mířily ke krásnému Porsche. Cestou jsem si však něčeho všimla. Téměř neznatelně zamávala rukou, směrem na druhou stranu parkoviště. Tam stálo auto, které, stejně jako to od Eve, naprosto vyčnívalo nad všemi ostatními. Černý Saab. Když jsem si ale všimla osoby, která se ležérně opírala o jeho kapotu, málem jsem zapomněla dýchat. Možná se mi to jenom zdálo, ale opravdu Eve právě zamávala na Raye Wilsona? A buď mám halucinace, nebo dám ruku do ohně za to, že na ní na oplátku kývl a dál se věnoval své partě. To má být vtip? Ona si mává s Wilsnem? Největší celebritou v Del Mar? Moje sebevědomí se vedle hnědovlasé krásky propadlo o dalších pár stupňů níž.

Už jsem ale zase musela být myslí přítomná, protože jsme nasedaly do Eveiného „sporťáku“, jak ho pojmenovala Ang. Když jsme jeli cestou k nám a já jsem Eve navigovala, kudy má jet, sebevědomí mi se značným zadoustižením zase stouplo. Mohla být dokonalá, jak chce, ale byla naprosto otřesná řidička.

Když konečně už jsme dojely k nám, Eve to svoje radši-nechci-vědět-jak-drahé-autíčko horko-těžko zaparkovala těsně před barákem. Když jsme vystoupily, Eve jen zmáčkla klíče a auto se zamklo. Přešly jsme k domovním dveřím, já jsem odemkla a vešly jsme dovnitř.  Prošly jsme předsíní, kde jsme si nechaly boty a prošly jsme do obýváku. To byla snad nejhezčí místnost v domě, celá sladěná do krémově-bílo-hnědé barvy. Tomu všemu dominoval obrovský kožený gauč a velká plazmová televize.

Všimla jsem si, že Eve při příchodu do obýváku uznale zvedla obočí. To mě zahřálo u srdce. Ale když jsem si představila, v jakém baráku asi bude žít ona, když to vypadá, že peněz má OPRAVDU dost, zase se mi hrudník trochu ochladil.

Řekla jsem jim, ať se posadí, že jim donesu nějaké pití. Přešla jsem tedy do kuchyně, vzala podnos, dala jsem na něj vodu ve džbánu, tři skleničky a citrón a odešla zpátky k holkám. Ty zrovna byly v družném hovoru.

„Tak, co si uděláme na oběd?“ zeptala jsem se holek veselým tónem.

„Co máte?“ zeptala se Ang. „Všechno,“ odpověděla jsem s úsměvem.

Ang s Eve se po sobě podívaly a pak se zvedly z gauče a zamířily se mnou do kuchyně.

Ang, která už u nás byla jako doma, otevřela potravinovou skříň a začala se v ní přehrabovat. Eve u nás byla poprvé, a tak jen nesměle stála uprostřed kuchyně.

Nato Ang vítězně zvolala: „Mám je!“

Pobaveně jsem se usmála. Už mi došlo, co Ang v té skříni tak urputně hledala. Špagety. Jak jinak. Vzpomínám, že někdy v páté třídě u nás Angie byla přes víkend a my jsme společně s taťkou dělali špagety se smetanovou omáčkou. Od té doby si s Ang vždycky vaříme špagety na sto různých způsobů.

„S čím si je uděláme, co myslíš Ang?“ zeptala jsem se, i když odpověď mi byla jasná dopředu. Od té doby, co jsme si už smetanovou omáčku dokázaly udělat sami, vařily jsme většinou právě tu.

„Smetanová omáčka!“ odpověděla mi nazpátek Angie s nadšením malého dítěte. Eve, která nás nechápavě a zároveň pobaveně sledovala, vyšla směrem ke mně, zeptala se, s čím může pomoct a já jsem jí začala vysvětlovat, co je třeba udělat.

Než jsme se nadály, už jsem chystala na stůl. Šlo to fakt rychle. Ang se starala o špagety, Eve měla na starost omáčku a já jsem chystala na stůl.

Během jídla jsme se dost bavily. Eve nám vyprávěla poněkud zajímavou příhodu, kdy se prý pokoušel vařit její taťka. A když jsem jí řekla, že u nás vaří většinou jenom taťka, koukala s tak vykulenýma očima, až jsem si myslela, že jí z důlků vylezou.

Po jídle jsme umyly nádobí a uklidily v kuchyni. No a pak Angie uviděla Gonza. Když ho viděla, skoro doslova po něm skočila a začala ho objímat. Eve se zpočátku tvářilo trošku zvláštně, ale pak si dřepla a taky ho pohladila. Když už se Ang s Gonzem dovítala, napadlo ji, proč bychom si nemohly vyjít na společnou procházku.

 

Tak, doufám, že se Vám to líbilo a zanecháte komentář. :)

Peggy

• Úvodní stránka
• O nás
• Novinky
• Pán Prstenů Stín nad Středozemí
• Síla moci
• Všude a nikde
  • Prolog
  • 1. kapitola
  • 2. Kapitola
  • 3. Kapitola
  • 4. Kapitola
  • 5. Kapitola
  • 6. Kapitola
  • 7. Kapitola
  • 8. Kapitola
  • 9. Kapitola
• Kontakt
• Napište nám
• Fotogalerie
• Kniha návštěv
• Moje povídky

Vyhledávání

Peggy

pe.ggy@email.cz