Líbilo se mi to.Pa
2. Kapitola
Tak, máme tady další kapitolu. :) A můžete za ni poděkovat Jáje, která má zítra na narozeniny a tohle je takový můj "před-dárek" pro ni. :)
A nezapomínejte komentovat :) Další kapitolu přidám, hned jak tady budou alespoň tři komenty, abych věděla, že to alespoň někdo čte. :)
Evča: Děkují, a na tvé přání... Objevíš... :) Ale budeš se jmenovat jinak a jsem zvědavá, jestli samu sebe poznáš. :) I když, děj a postavy jsou smyšlené, takže úplná kopie to nebude. :)
Jája: Všechno nejlepší k zítejším narozeninám. :) Jsem moc ráda, že se ti to líbí :) Doufám, že budeš spokojená s kapitolou. :)
Pro všechny: V téhle kapitole poznáme Katie spíše z té trochu "namyšlené" stránky. Přesto však doufám, že na ni nezanevřete a budete se těšit na další kapitolu. :)
Celou tuhle kapitolu věnuji Jáje. :) Happy B- Day !!! :)) Něco pro Jáju :) (klik)
P.S.: Děkuji Jardovi za nové záhlaví stránek. :)
„Tak, a teď je čas, abychom se všichni společně poznali,“ promluvila malá paní stojící před třídou.
„Mé jméno je Anita Whiteová, jsem vaše třídní profesorka a budu vás učit matematiku.“
Koutkem oka jsem se podívala na Angie. V duchu jsem Whiteovou viděla jako ambiciózní, mladou a na můj vkus příliš akční profesorku. Na základce jsme měli paní Kienderovou, poměrně starou mladou dámu, se kterou jsme se půl hodiny bavili a čtvrt se učili.
„Tak, začneme třeba tady, u tebe,“ řekla a podívala se na holku sedící nejblíže k ní, v první lavici. Dívka se na ni ustrašeně podívala a po chvilce se postavila a představila se.
„Já jsem Nica, Nica Malbiová. Je mi patnáct let a školu mám ráda, protože mám ráda učení. Chtěla bych se dostat do kongresu.“
No tak, když jsem tohle slyšela, dostala jsem pocit, že to tady bude jako v mučírně. Tak jestli ta se dostane do parlamentu, tak já se stěhuju na jiný kontinent. Jestli něco opravdu nesnáším, tak jsou to tyhle naivní šprtky. Jak si proboha v patnácti můžou přát být v parlamentu? Už teď jsem věděla, že s touhle holkou, žádné velké kamarádky nebudeme.
Zatímco jsem tady takhle přemýšlela, přeslechla jsem dalších svých devět nových spolužáků. Z mého zamyšlení mě probudil až hlas Ang.
„Já jsem Angie Garienzová, je mi šestnáct a miluju tanec. A určitě jsem se zatím nerozhodla, co budu dělat po střední. Času dost,“ řekla a u poslední věty pokrčila rameny a usmála se. Na to se ozval kraťoučký potlesk. Angie zřejmě zabodovala. Teď jsem na řadě já. Profesorka se na mě povzbudivě usmála a já jsem se tedy postavila a spustila jsem.
„Jmenuji se Katelin Fabrayová, pro všechny Katie. Je mi šestnáct a stejně jako Ang jsem se ještě nerozhodla, co budu dělat, až odmaturuju. Zatím si užívám života,“ domluvila jsem a stejně jako u Ang se ozval kratičký potlesk. Sice slabší, ale i tak. Dál už jsem zase nevnímala. Usmála jsem se na svojí nejlepší kamarádku, začíná to dobře.
Když se dopředstavoval i poslední kluk, nastalo ticho. Každý si přemýšlel o něčem svém. Jen ta učitelka se pořád přiblbě usmívala. Když jsem o tom tak uvažovala, moc lidí jsem si během představování nezapamatovala. Samozřejmě, znala jsem Angie a ta pro mě bylo nejdůležitější.
Jedna věc však pro mě byla snad stejně důležitá. Já jsem k tomu, abych přežila, potřebovala být oblíbená. Milovala jsem pocit, že mě všichni mají rádi a každý se se mnou chce alespoň pozdravit.
Z téhle třídy jsem si pamatovala zatím jen Ang, Šprtku z první řady, Mikea co seděl napravo ode mě, Jane, snadno zapamatovatelnou zrzku z lavice kousek ode mě a Michala, na první pohled strašného šampóna.
„Tak, teď, když už se navzájem známe, si povíme, jak to tady chodí,“ řekla a do ruky si vzala složku, kterou měla doteď položenou na stole.
„Já jsem si dovolila zeptat se pana ředitele, jestli bych si mohla vypůjčit vaše složky a on souhlasil,“ pokračovala.
Počkat…Ona má naše složky? Ze základky? Já jsem si myslela, že na střední se začíná znovu, a ne, že si prostudují vaší minulost. Než jsem ale mohla pokračovat v přemýšlení, pokračovala.
„Takže,“ začala Whiteová a na chvíli se odmlčela, „co se týče prospěchu, nemám co dodat, na každé škole se hodnocení liší, a stejně tak i školní osnovy. U nás na škole počítejte s tím, že na vás budou kladeny vysoké nároky a určitě si nevystačíte pouze s tím, že ve škole budete občas dávat pozor.“
To se mi vůbec nelíbilo. Do školy jsem se neučila, a i když jsem byla poměrně chytrá a známky mi vycházely, věděla jsem, že na jiných školách bych měla problém udržet si alespoň slušný prospěch. Na naší škole byli učitelé velice benevolentní.
„Co mě však velice potěšilo, bylo, že někteří z vás se velice dobře umístili i na několika vědomostních soutežích,“ pokračovala a usmála se směrem k Šprtce.
V duchu jsem obrátila oči v sloup, nevím, k čemu mi v životě bude výhra stupidní chemické olympiády.
„Dále bych vám neměla opomenout připomenout, že na naší škole si velice vážíme i vašeho zapojení do mimoškolních aktivit. Kluci se jistě budou snažit dostat se do fotbalového týmu a pár holek by jistě rádo bylo roztleskávačkami. Máme tady ale i sbor, dramatický klub, matematický kroužek a spoustu jiných kroužků a klubů. Všechen jejich seznam naleznete na nástěnce mimoškolních aktivit v přízemí. Přesto si však prosím vybírejte pouze ty aktivity, které vám nebudou bránit v pečlivé přípravě do školy.“
Školní kluby? A co takhle fanklub Katie Fabrayové? Za nějakou dobu určitě. Možná bych se přihlásila do roztleskávaček, ale co jsem slyšela, tak roztleskávačky jsou prý na střední strašné nány. A být nána by mohlo výrazně poškodit moji reputaci. Myslím, že Ang se do roztleskávaček určitě přihlásí. Nemám pochyb o tom, že se dostane, jen doufám, že z ní se nána nestane.
Zatímco jsem v duchu uvažovala, Whiteová mluvila o tom, že když budeme v nějakém školním kroužku či něčem podobném, bude to pro nás jen přínos. To bych teda chtěla vidět. Mohla bych se jí zeptat, ať mi ukáže jedinou šprtku z matematického kroužku, co se stala školní královnou. A to já se stanu.
„Už bude zvonit, ale jelikož dneska nemáte normální vyučování, protože pan ředitel si každý rok přeje, aby prváci co nejlépe poznali školu a co nejrychleji se s ní sžili, tak vás tady ještě provedu,“ začala zase mluvit Whiteová. Po krátké chvilce ticha se zvedla a pokynula nám, ať se taky zvedneme.
„Během dneška si všichni zajdete k paní sekretářce pro číslo a kód skříňky. Vyzvednete si také rozvrhy, a pokud budete chtít, můžete požádat o školní letáček se všemi mimoškolskými aktivitami.“
To už jsme všichni stáli a na chodbě a šli směrem ke školní jídelně, kam nás naše třídní profesorka vedla jako první.
Tak, doufám, že se vám kapitola líbila a těšíte se na další. :) A nezapomeňte: Alespoň 3 komenty!!! :)
Peggy
Komentáře
:))
Evča :) | 04.05.2012
Zapomněla jsem napsat koment...a tak píšu teď . :D hej je to uplně super jednou z toho bude knížka :D skvělé :) DALŠÍ KAPITOLA !!! :)
:)
Mája | 01.05.2012
Je to úplně luxusní, fakt se mi to líbí :) ! :) Těším se na příště ;)
Re: :)
Peggy | 01.05.2012
Děkuji, moc mě to těší. :) Zase o jednoho milého čtenáře víc. :)
Koment č.3
Jája | 01.05.2012
je naprosto suprová. Vůbec mi nevadí, že je Katie trochu moc sebevědomá,je to pak víc zajímavé. Všechny ty mimoškolní aktivity a tak, zní to úplně reálně, jako kdybych pokaždé, když to čtu, se na té škola ocitla a prožívala to všechno s nimi. Jen je mi líto té "šprtky" :D. Doufám, že ti tyhle moje 3 komenty stačí a že jako 15-letá dodržíš slib a přidáš novou kapitolu =)). Jinak děkuji moc za věnování a zá krásný song =)) Užívej si dnešní den, je jen tvůj, škoda, že sem ho nemohla strávit s tebou =/ =))
Re: Koment č.3
Peggy | 01.05.2012
:D Tak, když jsem viděla, jak j si to s těma komentama uhrála, půl hodiny jsem se válela smíchy. :D Nicméně, jelikož dvě kapitoly za den by vás moc rozmazlovaly, tak další přidám zítra ráno ještě před školou :D :P
Jinak jsem neskutečně šťastná, že to pořád čteš. :) A ještě šťastnější, že se Ti to líbí :)
