Jůů....sice Tě neznám, ale tvoje povídka je úžasná opravdu :)
4. Kapitola
Tak, a je tady další kapitola. :) Jsem moc ráda za vaše komentáře, opravdu mě moc těší. :)
Obrovské poděkování patří Jáje, Evče a Máje, které podstivě komentují, a proto jim taky tuhle kapitolu věnuji. :) Speciální blahopřání patří taky Terezce, která měla narozeniny. :)
Tak zase platí, že do další kapitoly bych tady chtěla mít alespoň tři komentáře. Možná se ptáte, proč je po Vás pořád chci, ale ono my ty komentáře dávají sílu psát a plní mě inspirací. :)
A teď už vám přeji příjemné čtení. :)
Vystoupily jsme z auta a šly směrem k jejich velkému domu, který stál, stejně jako ten náš, přímo u pláže. Celé odpoledne pak šlo podobně jako vždycky, když jsme u Ang. Daly jsme si oběd, protože podle Sydney se nemůžeme krmit těmi „blivajzy ze školní jídelny“, potom se nás vyptávala na všechno možné o škole, no a pak jsme šly s Ang do horního patra k ní do pokoje.
Ang měla, podle mě, velmi pěkný pokoj. Byl obrovský a všechno bylo moderně zařízené. Sedla jsem si, jako vždycky, na „mé“ místo, do kuličkového křesla. Ang si sedla na postel a nohy si skrčila pod sebe do tureckého sedu.
Chvíli jsme na sebe jen tak koukaly a potom jsme se začaly smát.
„První den byl zajímavý, co říkáš ?“ řekla jsem směrem k Ang.
„Myslím, že to bude brnkačka,“ řekla Angie a já jsem znovu vybuchla smíchy. Ano, přesně tohle jsem potřebovala. Angie mě vždycky dovedla naprosto perfektně odreagovat.
Možná to nezní tak směšně, ale Ang to řekla takovým tónem, že jsem se prostě nemohla udržet. Když jsem se konečně dosmála, nastala chvíle uvolněného ticha.
Pak jsme si povídaly o všem možném. Vyprávěla mi, jaké to bylo ve Španělsku, co všechno dělala a potom jsme rozebíraly různé holčičí věci. Zkrátka takové běžné odpoledne s nejlepší kámoškou.
Mohlo být kolem třetí, když jsem zaslechla nezaměnitelný zvuk našeho auta na příjezdové cestě. Podívala jsem se na Ang, vzala jsem si věci a seběhla dolů. Před dveřmi jsem ještě rychle objala Angie a vyběhla jsem ze dveří. Před barákem už na mě čekala mamka v našem autě. Nasedla jsem na přední sedadlo od spolujezdce a s úsměvem jsem kývla na mamku. Jak jinak, telefonovala. Taky se na mě usmála, ale dál pokračovala v hovoru. Jely jsme jen chvíli, než jsme dojely k nám. Mamka dotelefonovala, zaparkovala a už jsme byly před hlavními dveřmi do domu. Mamka se mě mezitím stihla zeptat, jaký byl první den, co jsme dělaly u Ang a jak se má Sydney. Vešly jsme do domu, přezuly jsme se a já jsem šla hned po schodech nahoru, do svého pokoje. Cestou po schodech jsem ještě uslyšela taťku, jak na mě křičí, že večeře bude v půl šesté. My už jsme od mala byli celá rodina zvyklí, že večeříme poměrně brzo plnohodnotnou večeři a během večera pak naši udělají už jen třeba zeleninu na zasycení.
Když jsem vešla do svého pokoje, sedla jsem si k psacímu stolu a začala vyndávat věci z tašky. Dneska jsem toho ve škole moc neměla a tak jsem tam dneska šla jen s taškou přes rameno. Vytáhla jsem z tašky všechny věci a začala studovat rozvrh.
K rozvrhu byla ještě malou sponkou na papír připevněná malá obálka. Zvědavě jsem ji tedy otevřela a potom mi to docvaklo. Na papírku bylo napsáno moje jméno, potom číslo skříňky a číselná kombinace. Připevnila jsem si to teda na nástěnku a dál se věnovala zkoumání rozvrhu. Všechny učebnice už jsem měla zařízené, protože jejich seznam přišel spolu s dopisem, ve kterém mi oznamovali, že mě přijali. Nachystala jsem si teda věci na zítřek do školní tašky a tu pak položila pod stůl. Pokračovala jsem v tom, že jsem si nachystala věci na oblečení. Celé třpytivé, fialové tílko na alší ramínka, a jelikož má být zítra pěkně, vzala jsem si na sebe riflové kraťasy. Když už jsem měla nachystané už i oblečení, položila jsem si ho na okenní parapet a na stole si rozevřela notebook.
Zapla jsem si internet a najela, jako obvykle, na facebook. Byl pro mě jako droga. Jsem si vědoma toho, že na něm trávím hodně času, ale kdo ne? Kdo by nechtěl mít skoro devět set přátel a přes sto „lajků“ u každé fotky? Takoví lidé se v mém okolí vyskytují velmi málo.
Tak nějak jsem brouzdala po netu a bylo pět deset. Bylo úterý a to byl jediný den v týdnu, kdy měl Gonza na starost Zac. Jelikož jsem na sobě ještě pořád měla oblečení ze školy, tak jsem se převlékla do domácího a sešla jsem dolů.
Mamka zrovna chystala na stůl příbory, taťka ještě něco dodělával v kuchyni a Caroline se v obyváku hádala se Zacem o ovladač od televize. Jen jsem nechápavě zvedla obočí a šla se zeptat našich, jestli nepotřebují s něčím pomoct. Nepotřebovali. Sedla jsem si teda ke stolu, a čekala jsem. Mamka mezitím zařvala na ty dva, ať jdou ke stolu a vypnou tu televizi. Na večeři bylo maso s ledovým salátem. Další ze série oblíbených jídel celé rodiny. Teda Zac by si místo salátu vždycky radši dal něco jiného, protože jak sám tvrdil, nebyl žádný králík, co furt jí zeleninu, ale když se to jednou pokusil navrhnout, taťka přišel s nápadem: Chceš něco jiného? Uvař si to sám. A na to je Zac moc líný.
Když už konečně všichni seděli u stolu, začalo klasické vyzvídání rodičů, jaký byl den. Nejvíc toho namlela Caroline. Pořád jen mluvila o tom, jak jí dneska nějaký kluk z “vyšší třídy“ řekl, že jí to prý moc sluší. Živě si to dovedu představit. Po chvíli se naši obrátili na mě a Zaca. My už jsme byli o něco méně sdílnější. Odpověděli jsme na takové ty klasické dotazy typu: Jaký byl první den? A co spolužáci? A co učitelé? A tak dále…
Zkrátka a prostě rodiče.
Tak, doufám, že se Vám kapitola líbila. :) Nezapomeňte komentovat! :)
Peggy
Komentáře
blog
Petra :) | 17.05.2012
Ahoj, máš moooc krásný blogísek. Líbí se mi obě tvoje povídky a doufam že v obou budeš pokračovat. :)
:))
Evča :) | 14.05.2012
Jako obvykle všechno super, ale tak jemně mi příjde že nemají za sebou skoro ani den :D a to je třetí kapitola...ale je to jen názor :) baví mě to ...takže jen tak dál :)
Ne né, opravdu nejsem Jája :D
Někdo | 13.05.2012
Káťule, pokud budes ještě dlouho rozebírat co sis (teda Katie) vybalovala z tašky a jak zapínáš počítač, tak se opravdu nikam nedostanem :D Chci už být s ním! A jak daleko jsou vlastně ty naše vily, že můsíš jezdit autem?! :D Jinak jako vždycky se ti ta kapitola moc povedla, tvůj styl psaní se mi líbí =))
Ej ja bych ty titulky zrusila!!!
Jája | 13.05.2012
tak ještě jsem to ani nezačla číst ale chci další kapitolu takže koment! =))