Nechápu proč je n ni najendou tak hodný, jinak je to super napsané, nedá se tomu nic vytknout :)) snad jen to že si z grepu udělala pomeranč :D Naty ma pravdu asi nejlepsi kapitola....zatim :))
8. Kapitola
Ach jo, už je to tak dlouho, co jsem naposledy přidala novou kapitolu. No, každopádně jsem zpátky a doufám, že tahle kapitola Vám to vynahradí. :) Chtěla bych všem moc poděkovat za krásné komentáře, a doufám, že na mě nezanevřete a budete pořád komentovat. :)
Jája: Díky moc! Moc si Tvého názoru vážím a vždycky se snažím zlepšit. Tlačíš mě kupředu. Díky! :)*
Verča V.: Děkuji! Doufám, že se Ti to bude líbit i nadále. :)
Duli: Díky! Jsem moc ráda, že se Ti to líbí. :))))
Babi: Už je tady :) Jsem ráda, že se ti to líbí. :)
Prosím zanechejte komentáře, tlačí mě kupředu. :)
Příjemné čtení! Peggy
Při večeři jsem byla nezvykle tichá. Zato Zac byl v družném hovoru s taťkou. Nechápu, jak jsem si mohla nevšimnout, že se stal kapitánem. Ta radost na něm byla opravdu vidět.
„Stalo se něco, Katie?“ zeptal se mě taťka. „Hmm… Promiň tati, co jsi říkal?“ zeptala jsem se ho, protože jsem byla duchem nepřítomná a neměla jsem ani tušení, na co se mě ptal.
„Ptal jsem se tě, kdy u nás zase bude Angie na víkend. Už dlouho jsem ji neviděl. A taky bych zase rád viděl Sydney a Thomase,“ zopakoval mi otázku taťka. A když zmínil, že by rád viděl Angieniny rodiče, musela jsem se v duchu usmát. Naši rodiče si kupodivu rozuměli už od doby, co jsem se s Ang začala kamarádit. Dokázali spolu mluvit hodiny a k naší nelibosti si často navzájem vyprávěli různé a pro nás trapné historky z našeho dětství.
„Tati prosím tě, přece tady nechceš mít další Katieninu verzi v jiné podobě,“ řekl se smíchem Zac směrem k taťkovi. Na to se začali smát všichni a po chvíli i já. Fakt se zdálo, že to kapitánství alespoň pro teď změnilo Zaca k lepšímu. Pro jednou se to s ním alespoň dalo vydržet. Po tomhle už jsem měla lepší náladu. Však já jsem na škole teprve třetí týden a Zac třetí rok. Kdo budu já za tři roky? Školní předsedkyně? S největší pravděpodobností ano. S mírným úsměvem na rtech jsem si do pusy dala další sousto z naší dnešní večeře – podzimního salátu. Když jsem si však všimla, že taťka už se k něčemu nadechuje, uvědomila jsem si, že jsem mu vlastně neodpověděla na otázku ohledně Angie.
„S Ang se domluvím zítra, je fakt, že už musíme něco podniknout,“ řekla jsem s úsměvem směrem k taťkovi a s ještě větším úsměvem sledovala, jak Zac předstírá naprosté zděšení. Když to uviděla mamka, s úsměvem mu dala lehký pohlavek a řekla mu: „Buď milý!“
Po večeři jsem hned do svého pokoje, nachystala jsem si věci na zítra, provedla kompletní večerní hygienu včetně vytrhání obočí, které už to fakt potřebovalo. Nakonec jsem ještě zašla za Gonzem a popřála mu dobrou noc. Když už jsem zavírala dveře od pokoje, zrovna jsem přes chodbu viděla Zaca, jak vychází z koupelny. Navzájem jsme na sebe kývli, na znamení dobré noci a pak už jsem se ve své milované posteli ubírala do říše snů.
* * *
Ráno jsem se překvapivě vzbudila ještě před budíkem. Vzala jsem si do ruky včera nachystané oblečení a vydala jsem se směr koupelna. Provedla jsem ranní očistu, vyžehlila vlasy a pak už se všemi věcmi slezla dolů ze schodů. Zac už byl dole v kuchyni a dělal si toasty.
„Udělej mi taky dva,“ poprosila jsem ho a začala chystat grepy na ranní šťávu. „Udělej mi taky džus,“ řekl na oplátku a ušklíbl se směrem ke mně. Na to už jsem se jen lehce usmála a pokývala jsem hlavou. Když už jsem měla pomeranče vymačkané, vzala jsem z kuchyňské skříňky dvě skleničky a džus jsem do nich nalila. Když jsem je položila na jídelní stůl, Zac už tam seděl, před sebou měl svoje dva toasty a já jsem si všimla, že na mojem místě je talíř na kterém byly taky dva toasty a dokonce i talíř s míchanými vajíčky. Udiveně jsem zvedla obočí. Zac se fakt překonává. Ještě před týdnem by mi na talíř hodil dva připálené toasty a dneska to byla přímo ukázkově připravená snídaně.
Po jídle jsem zanesla nádobí do kuchyně a dala jsem ho do myčky na nádobí. Už jsem chtěla jít pro mamku, že už vyjedeme, když mě brácha zastavil na půli cestě ke schodům.
„Jestli chceš, můžeš jet dneska s náma autem. Jesse dneska přijde do školy později, takže máme jedno místo volné.“ Koukala jsem na něho jako vyoraná hrabošice. On zřejmě nevěděl jak si moje mlčení vyložit, a tak zvedl obočí. „No tak… Tak jo,“ řekla jsem pořád ještě trochu překvapeným hlasem. Zac mi NIKDY za celou tu dobu nenabídl, že bych mohla jet s nimi do školy. Nikdy mi ani neukázal žádné jeho kámoše. Většinou s nimi chodil ven a jediný z jeho kámošů, který tady byl vícekrát a kterého si pamatuju, je Jesse, jeden z jeho nejlepších kámošů. Pokud vím, tak s ním se zná snad nejdýl. Jesse se sem přistěhoval z Orlanda asi před osmi lety, když Zacovi bylo jedenáct. Tehdy Zac poprvé začal hrát fotbal, právě s Jessem, který ho hrál už od mala.
„Fajn, tak si zajdi pro věci, kluci tu za chvíli budou,“ řekl na něho až moc příjemným tónem. Jelikož jsem ho nehodlala neposlechnout, rychle jsem si nahoru vyběhla pro věci do školy a jelikož jsem potkala mamku, jak jde do koupelny, řekla jsem jí, že jedu do školy s bráchou, takže mě nemusí vozit. Byla překvapená asi tak stejně jako já, ale dál to neřešila.
Zrovna, když jsem scházela schody, ozvalo se před barákem zatroubení auta, na znamení toho, že máme jít před barák.
„Pojď,“ kývl hlavou Zac směrem ke dveřím a hodil si přes levé rameno tašku do školy. Já jsem následovala jeho příkladu, vzala jsem si ze stolu mobil a vyšla jsem před dům. Tam už stál stříbrný prostorný Volkswagen. Řidič, nějaký bráchův kámoš, stáhl okýnko a na něčem se s bráchou domlouval. Já jsem si mezitím velice zaujatě prohlížela autíčko, protože to vypadalo, že brácha vyjednává můj odvoz. Pak na mě kývl ve znamení, že mám nasednout do auta a on si sedl na místo spolujezdce. Vzadu už nějaký kluk seděl a tak jsem si sedla za bráchu.
„Tak konečně poznávám slavnou sestru slavného fotbalového kapitána,“ odpověděl kluk, co řídil a jehož jméno jsem neznala a začal se smát. „Hoď tam zpátečku, Nicku,“ odpověděl s úsměvem Zac, „jestli na ni sáhneš, rozbiju Ti hubu.“ Přesto, že se všichni začali smát, tak tahle věta, mě nutila se začervenat. Nikdy by mě nenapadlo, že tohle někomu Zac řekne a v hlouby duše mě to opravdu potěšilo.
Anketa
Orijentuje se zatím v postavách nebo si přejete, abych udělala nějaké shrnutí všech postav a postupně to aktualizovala? :)
Orijentuju se, nic nepotřebuji. (14)
Orijentuji se, ale ráda bych si přečetl/a nějaké to shrnutí. (8)
Neorijentuji se, ale nic nechci. Radši si to přečtu vícekrát. (3)
Neorijentuji se a shrnutí by mi velmi pomohlo. (3)
Celkový počet hlasů: 28