6. Kapitola

Tak konečně jsem se vymanila z učení a různých výmněných pobytů s Anglí a Neměckem, a mohla se zase chvíli věnovat psaní.

Děkuji za minulé komentáře a doufám, že se vám ta dnešní kapitola bude líbit. :)

Lilly Potter ml.: Tak dneska se konečně snad někam posuneme. :) ;)

Eliza: Děkuji. :) Takováto slova vždy neuvěřitelně zahřejí na srdci! :) Doufám, že ten dnešní zvrat se bude líbit! :)

Kapitolu, stjeně jako minule, věnuji Elize! :))))

Já i Roose Bolton jsme se okamžitě zvedli ze židle. Věnovala jsem mu rychlý pohled a následně jsme oba vyběhli ze dveří směrem na nádvoří.

Když jsem se uviděla, že několik koní s jezdci se zástavami rodu Boltnů projíždějí branou, chtěla jsem se postavit vedle Boltna, když mě dva jeho muži zastavili.

„Lituji, ale ty počkáš tady,“ zněl hrubý hlas toho jednoho. Já, která jsem zatím celou svou pozornost upínala někam na druhou stranu nádvoří, jsem svůj zrak rychle stočila jeho směrem. „To ani náhodou,“ zněla má pomalá odpověď a já chtěla udělat krok vpřed. Muž se ale nedal odbít a tvrdě mě chytl za pravou paži. Povzdechla jsem si a svou levou rukou vytáhla dýku, kterou jsem měla u pasu, a její čepel přiložila muži pod bradu tak, že ji sám maličko zvedl.

„Mohla bych ti sice ukázat, že nejsem žádná porcelánová panenka, ale to by bylo příliš složité. Takže ti akorát něco povím. Zatímco ty sloužíš lordu Boltnovi, já jsem velitelka mužů, kteří drží zástavy Tywina Lannistera. Buď tak hodný a uhni mi z cesty, než se lord Bolton dozví, že si se ke mně choval bez náležitého respektu. Sám se totiž také zajímá o zájmy Pobočníka krále.“ Bylo mi jasné, že spíš než dýka pod bradou muže přesvědčila zmínka o Tywinu Lannisterovi, ale v duchu jsem se samolibě usmála, když mě muž pustil.

Prošla jsem kolem něj a vydala se směrem k lordu Boltnovi, který zrovna upíral zrak na muže klečícího před ním. Srdce se mi ale zrychlilo, když jsem si uvědomila, že se nejspíše jedná o Jamieho Lannistera. To že byl špinavý a neoholený a v tuto chvíli vůbec nevypadal jako vždy nablýskaný Lannister jsem v danou chvíli vůbec neřešila. Panika a strach mě zachvátili úplně z jiného důvodu. Kolem krku mu visela ruka.

„Boltne!“ rozezněl se můj výkřik nádvořím, když mi to došlo. Oni mu usekli ruku! Usekli ruku nejstaršímu synovi Tywina Lannistera! Ještě jsem zrychlila a viděla, jak se oči všech přítomných upřely na mě. Vykašlala jsem se na veškerou diplomacii. „Co to má do prdele znamenat?“ vyjela jsem na něj a rukou jsem ukázala na klečícího Lannistera. Vím, že kdybych normálně mluvila takhle, nejspíš by se polovina mužů zasmála, neboť bylo téměř nevídané, aby žena takto mluvila, ale já vyrostla s muži a právě v tuto chvíli jsem nehodlala dodržovat pravidla etikety. Bylo ticho, které by se dalo krájet.

Lord Bolton mi pohled chvíli opětoval a poté ho přenesl na zuboženého muže před sebou. „Přišel jsi o ruku,“ řekl, když se Jaime Lannister postavil na nohy.

„Ne, můj lorde, má ji tady,“ odpověděl se škodolibým smíchem muž stojící vedle něho. Chtěla jsem něco říct, ale Roose Bolton vypadal, že je ze situace minimálně tak rozčarován jako já. „Odnes to,“ přikázal a ruku visící Lannisterovi na krku strhl a vrazil ji muži do ruky.

 „Pošli ji jeho otci

,“ zasmál se znovu muž. Přimhouřila jsem oči. Nechtěla bych být u toho, co by se stalo, kdyby havran donesl Tywinu Lannisterovi takovou zprávu.

A Roose Bolton si to zřejmě uvědomoval taky. „Kroť jazyk nebo o něj přijdeš,“ usadil jej. „Rozvažte ji,“ řekl a prstem ukázal na ženu, klečící po pravici Jaimeho, které jsem si až doteď nevšimla. „Promiňte, má lady. Teď jsi pod mou ochranou.“

„Děkuji, můj lorde,“ odpověděla hrdě žena, zatímco se stavěla na nohy.  Já jsem si ji zatím pozorně prohlédla. I když jsem za Zdí poznala několik žen a teď v Králově přístavišti zrovna tak, byla tahle jedna z těch nejpozoruhodnějších. Na ženu neobvykle krátké a vlasy a spíše mužská postava mě donutily zamyslet se nad tím, zda je toto opravdu Brienne z Tarthu, v jejíž společnosti se podle informací měl Jaime nacházet.

„Najděte pokoje pro naše hosty,“ řekl lord Bolton, když svou pozornost přenesl opět na Lannistera před sebou, „pak si promluvíme.“ Poté se otočil a věnoval mi krátký pohyb očima na znamení toho, že jej mám následovat.

„Lorde Boltne,“ ozvalo se, a mi chvíli trvalo, než mi došlo, že se jedná o hlas Jaimeho.

Lord Bolton se otočil a čekal, co mu Králokat řekne. „Máš zprávy z hlavního města?“ bylo jediné, co Lannister zlomeným hlasem řekl.

„Ty nic nevíš?“ otázal se Roose Bolton překvapeným hlasem a já jsem nadzvedla obočí a v duchu se divila, kam tím míří. „Stannis Baratheon obléhal Královo přístaviště. Vplul do Černovodého zálivu. Zaútočil s tisícovkami mužů na brány. A tvá sestra…“

V tu chvíli mi došlo, kam tím míří, a nechtěla jsem, aby to zašlo ještě dál. „Boltne,“ oslovila jsem jej znovu. Ten skrytou výhružku pochopil, bleskl po mne očima a pokračoval. „Jak bych to jen řekl… Tvá sestra… Je živá a zdravá. Vojsko tvého otce vyhrálo.“

Když to Lannister uslyšel, spadl na kolena. „Seru Jaimemu není dobře. Odveďte ho dovnitř,“ byla jediná reakce Roose Boltna, který se potom otočil a kráčel pryč. Já jsem jej následovala.

Došli jsme až do místnosti, ve které jsme byli již předtím. Bolton kývl na muže, aby opustili místnost a hned jakmile se dveře zavřely, se na mě s očekáváním podíval.

„Jak mi tohle vysvětlíte?“ procedila jsem skrz zatnuté zuby. Byla jsem naštvaná. Zlost a záchvěvy paniky mi kolovaly v žilách. Lord Tywin mi jasně zdůraznil, aby se jednalo o bezpečný návrat jeho nejstaršího syna. „Nemám s tím nic společného,“ odpověděl klidně Roose Bolton.

Změřila jsem si jej pohledem. „To doufám. Nebo vám vaše ruce nechám odříznout obě,“ odvětila jsem. Jestli mi samotné nějaké zbudou… Pomyslela jsem si, při představě nahněvaného Tywina.

Věnovala jsem Boltnovi poslední pohled a vyšla ven z místnosti. Zdálo se to být jako několik let, co jsem se tady objevila poprvé. V okovech a bez postavení.

Poslala jsem pár svých mužů, aby informovali ty, co zůstali před branami Harrenova, že se tady nějakou dobu zdržíme a oni že mají poslat zprávu lordu Tywinovi. Já samotná jsem dostala komnaty hned vedle lorda Boltna, který mě ujistil, že o ruku Jaimeho se postará léčitel.

 Až po několikahodinovém nicnedělání jsem byla vyrušena a požádána, abych se k pánům Boltnovi a Lannisterovi a lady Brienne přidala na oběd.

***

Sledoval jsem, jak se Jaime snaží svou levou rukou ukrojit si maso na svém talíři. Prozatím jsem se do konverzace nezapojila a ani jsem to neměla v úmyslu. Navíc to ani nevypadlo, že by mladý Lannister nebo lady Brienne věděli, kdo jsem.

„Vidím, že ti mí lidé konečně našli příhodné oblečení,“ prolomil po chvíli ticho Bolton.

„Ano, jak laskavé,“ zněla krátká odpověď ženy sedící naproti mně. A mne neušlo, jak na krátkou chvíli bleskla svým pohledem na mé oblečení, na kterém nebyla ani jedna známka, že by mělo jít o oblečení pro ženu. „Jsi vazalem lorda Starka,“ pokračovala, „já mám podle příkazů Lady Stark dovést Jaimeho Lannistera do Králova přístaviště.“

„Když král Robb opouštěl Harrenov, matku věznil. Kdyby to nebyla jeho matka, pověsil by ji za zradu,“ odpověděl prostě lord Bolton. Hned na to Brienne prudce zvedla svou vidličku a zapíchla ji do masa na Jaimeho talíři, který si tak byl konečně schopen ukrást své první sousto. Já jsem ženě před sebou věnovala vděčný pohled, neboť pohled na Lannistera zápasícího s jídlem byl tak frustrující, že kdyby to neudělala, nejspíš bych mu to jídla sama nakrájela.

„Měl bych tě poslat zpátky lordu Starkovi,“ pravil znovu Bolton a já po něm šlehla pohledem.

„To bys měl,“ zněla bezstarostná odpověď Jaimeho. „Ale místo toho se tady se svou ženuškou jen díváš, jak se nemůžu najíst. Z jakého důvodu?“ Musela jsem pozvednout obočí, nad tím, že mě považoval za Boltnovu ženu ale zatím jsem ho nehodlala opravovat.

„Válka stojí peníze,“ odvětil Bolton naprosto klidně a poznámku o ženušce ignoroval. „Spousta lidí by za tebe zaplatila.“

„Ó ano, oba dobře víme, kdo nejvíc,“ najel na vážnou notu Jaime. „Nebo komu bys zaplatil, kdyby zjistil, že jsi mě zajal a poslal na sever na popravu.“

„Máš pravdu. Možná nejbezpečnější bude zabít vás oba a těla spálit,“ nenechal se lord rozhodit. Já jsem po něm však nepatrně pokukovala.

„Pokud věříš tomu, že se to můj otec nikdy nedozví, tak možná.“ Narovnal se Lannister.

„Král Robb tvého otce dost zaměstnává. Na nic jiného nemá čas.“

„Na tebe si čas najde,“ odvětil hrdě a sebejistě Jaime. A já jsme mu v duchu musela dát za pravdu. A Bolton zřejmě taky. „Jakmile budeš schopen cestovat, dovolím ti jet spolu s velitelkou sil tvého otce do Králova přístaviště. Jako odškodnění za chybu, kterou udělali mí vojáci. A ty na oplátku řekneš pravdu tvému otci, že s tvým zmrzačením, nemám nic společného.“

Jaime Lannister si pro sebe pokýval hlavou a vzal do ruky džbán s vínem. Co mě však zarazilo, bylo, že se nepozastavil nad výrazem velitelkou… Chtěl, aby se na to napili, ale Bolton odmítl.

„Nuže, má lady, ať naše cesta pokračuje dál bez nehod,“ řekl Lannister a zvedl svůj pohár směrem k Brienne. To ale přerušil lord Bolton s tím, že ta žena s ním nejede, a Jaime Lannister tvrdil, že na tom musí trvat.

„Nejsi v pozici, kdy bys mohl na něčem trvat. Snad ses už poučil a nebudeš přeceňovat své postavení. Jeden ženský doprovod ti musí stačit.“

Až v tuto chvíli na mne poprvé Králokat skutečně podíval. „Co ta s tím má co dělat?“

„Obávám se, že si se nepatrně zmýlil, sere Jaime. Žena sedící vedle mne není má manželka. Je to žena velící Městské gardě a mužům tvého otce, kteří jsou v Králově přístavišti. Zároveň také členka Malé rady. Nechceš mi snad říct, žes o ni ještě neslyšel? Tvůj otec ji má v oblibě, jen co je pravda,“ opět s ledovým klidem odpověděl lord Bolton. Já jsem mezitím sklopila pohled. V místnosti zavládla ticho a já se až po krátké chvíli rozhodla svou hlavu zvednout. Jamime Lannister se na mne díval, jakoby ho opařilo a to jak se zdálo, lorda Boltna pobavilo. „Nechám vás o samotě,“ řekl a opustil místnost.

***

 Stála jsem na nádvoří vedle lorda Boltna a z dálky sledovala, jak se Jaime Lannister pokouší svou jednou rukou dopnout podbřišník na sedle svého koně.

„Lord Tywin bude zuřit,“ pronesla jsem směrem k němu.

„To nepochybně,“ odvětil s klidem Bolton a poté se otočil na mne. „Rád jsem vás poznal, má paní. Váš kůň na vás již čeká,“ řekl, políbil mi hřbet ruky a poté ukázal na Amanta, kterého právě přiváděl jeden z jeho mužů. Vysedla jsem na jeho hřbet a vyjela do čela pryč z Harrenova.

***

Po několika hodinách jízdy jsem byla nucena na nátlak léčitele Quyburna vyhlásit krátkou přestávku, aby mohla být ruka sera Jaimeho převázána. Jaké překvapení mě však čekalo, když jsem se od jednoho Boltnova muže dozvěděla, že se vracíme zpět na Harrenov.

„Stát!“ rozezněl se můj hlas po okolí a téměř všichni ustali v pohybu. „Co to má znamenat?“

To už se ke mně ale řítil Jaime Lannister. „Vracíme se na Harrenov,“ byla jediná věc, kterou se mi obtěžoval říct a otočil se zpátky. „Nevracíme,“ zavolala jsem za ním a on se v půli svého pohybu zastavil a otočil zpátky na mě. „Ty si tady třeba zůstaň, ale my jedeme zpátky,“ řekl a znovu se otočil. A mně už došla trpělivost. K čertu s ním! Vytáhla jsem svůj meč a viděla, jak se se zvukem ocele zadrhl na místě a pomalu se otočil. Já na něj teď mířila mečem.

„Tak se na to podíváme. Možná že jsi nejlepší šermíř v Západozemí, ale řekni mi, umíš to i s levou rukou? Pochybuju. Takže jestli mám vzít tebe s tou tvou pazourou zpátky na Harrenov, tak chci znát sakra dobrý důvod,“ řekla jsem nasupeně a lehce stočila svou hlavu stranou. Má reakce ho zdá se trochu překvapila, ovšem bylo to nic oproti tomu, jak překvapená jsem byla po chvíli já. Jaime Lannister měl strach o tu ženu. Má mysl byla rozdělena na dva tábory. Jeden mi radil, abych na nic nedbala a jela co nejrychleji do Králova přístaviště a ta druhá, ta malá a poslední ženská část, která ve mně ještě zbyla, mi to nechtěla dovolit. A tak jsme nakonec nasedli a cvalem uháněli zpátky na Harrenov.

***

Myslela jsme, že ho zabiju. Nejen že se nechal připravit o ruku, on se taky málem nechal rozcupovat! Nebýt toho, že se ho podařilo včas vytáhnout od toho zatraceného medvěda, byl by teď na kusy. A já nemám tušení, jak bych tohle lordu Tywinovi vysvětlila. Teď už jsme ale znovu všichni znovu na cestě zpátky do Králova přístaviště.

***

Netrvalo dlouho a já i všichni ostatní jsme projížděli bránou v Králově přístavišti. Jela jsem v čele, za mnou Jaime Lannister a muži s vlajícími vlajkami. Když jsme dojeli ke stájím, rychle jsem sesedla, Amantovi otěže strčila do ruky nějakému mladému stájníkovi a rychlým krokem jsem zamířila ke svým komnatám.