Máš docela zajmavý nápad a dobrý slovosled, ale tvoje hlavní postava je Mary Sue jako vyšitá :p
2. Kapitola
Tak, přináším další kapitolu ze zásoby. :) Jen bych chtěla upozornit, se s největší pravděpodobností nebudu ve všem držet kánonu - je to tedy AU příběh. ;)
KV s.r.o: Já taky miluji tenhle typ literatury. :) Ale musím se přiznat, Píseň ledu a ohně jsem začala číst teprve před týdnem, i když na seriálu ujíždím už dlouho. :D "Marvelovky" jsou mi zatím poměrně cizí, ale nikdy není pozdě... :) Jsem moc ráda, že se ti (zatím) líbí i toto. :)
LOL: Děkuji. :) Abych řekla pravdu, tak u tohoto příběhu můžeš zatím počítat s poměrně rychlým přidáváním, protože mám hodně napsané dopředu. :)
Sama nemůžu uvěřit tomu, co se za posledních pár dní stalo. Kromě toho, že mi sundali okovy, mi byly přiděleny pokoje a navráceny všechny mé věci. A dostalo se mi ještě jedné věci. Černý plášť a bojové vybavení, to nejlepší jaké existuje. Dostala jsem nový meč. Nabroušený a s rukojetí, která mi přesně padla do ruky.
Pravidelně jsem se účastnila porad s Lordem Tywinem. A právě teď poslouchám, jak ne-příliš příjemně křičí na jednoho z jeho mužů, sedícím po jeho levici.
„Umíš číst?“ zeptal se rázně.
„Můj pane…,“ začal odpovídat, ale bohatý Lord mu skočil do řeči.
„Umíš číst?“ zeptal se zvýšeným hlasem. „Tento dopis, podrobně popisující pohyb našich vojsk, byl určen pro Lorda Damona z rodu Marbrandů. Byl poslán Lordu Marlinovi z rodu Dormandů.“
„Omlouvám se, můj pane, musel jsem-,“ opět nestihl doříct větu. „Děvče, podej mi „Dějiny a menších rodů“,“ požádal Arry, která mu tady sloužila. „To je ta-,“ než však stihl doříct, která z knih na stolku to je, Arry už mu ji podávala. Já jsem v duchu nadzvedla obočí. Takže ta holka umí číst? „I můj číšník umí číst lépe než ty,“ zpražil Lord Tywin muže, neboť si také všiml dovednosti mladé dívky. Potom obrátil svůj pohled na knihu, kterou mu Arry podala a otevřel ji.
„Komu přísahal rod Dormandů věrnost?“ zeptal se mrazivým hlasem a ukázal na místo v knize.
„Můj pane, já…,“ snažil se z toho vykroutit muž.
„Starkům ze Zimohradu!“ zařval na něho Lord. Já jsem se mezitím trošku skrčila pod stůl. Opravdu bych teď nechtěla být na místě toho muže. Tywin Lannister v takovéto náladě naháněl strach.
„Ti mají dvacet tisíc mužů a mého syna!“ pokračoval, „myslel jsem, že bys mohl být dobrý k něčemu lepšímu, než mučení rolníku. Vidím, že jsem tě přecenil.“
Ticho, které právě panovalo v místnosti, by se dalo krájet. Ale Lord Tywin ještě neskončil. „Jestli ještě jednou budeš riskovat život mého syna, tak tě…,“ i když větu nedokončil, všichni věděli, co měl na mysli. „Vypadni!“ zařval na něho. A on poslechl. Zvedl se z místnosti a odešel, snažíc se posbírat zbytky hrdosti, které mu Tywin Lannister zašlapal do země.
„Děvče, odnes tu knihu,“ řekl Lord Arry, již o poznání příjemnějším tónem. „Možná bys mohla vymyslet náš příští bitevní plán, když už jsme u toho,“ pokračoval s náznakem úsměvu na rtech.
V tom vešel do místnosti jeden z členů stráže a oznámil, že právě dorazil Lord Petyr Baeliš. Neznala jsem toho člověka, ale když nám Lord Lannister řekl, abychom jim dali pokoj, nehodlala jsem odporovat. Pokojně jsem se zvedla, prošla kolem nově příchozího Lorda a vyšla ven z místnosti. Stejně ještě musím zkontrolovat stráže.
* * *
Procházela jsem Harronovem a kontrolovala, zda všichni dělají, co mají. Najednou jsem uslyšela výkřik. Výkřik ženy.
„Prosím o slitování, můj pane. Čekám dítě! Prosím, můj pane…,“ otočila jsem se za tím zvukem a viděla jsem muže, jak vede vzlykající ženu k místu, kde obvykle „vyslýchají“ vězně. Vzpomínám si, jak jsem se bránila já a něco ve mně mě nutilo té ženě pomoct.
„Pusť ji,“ chladně jsem přikázala muži, když jsem k němu došla. Podíval se na mě pohledem, jako by mě chtěl na místě zabít a ženu nepustil.
„Musíme ji vyslechnout. Lord Tywin nám nařídil, abychom zjistili všechno, co můžeme o Bratrstvu a jeho aktivitách.“ U všech Sedmi bohů, ten člověk mě začíná štvát. K čemu mi je titul velitele, když ke mně nemají dost respektu?
„Ta žena čeká dítě, ty idiote,“ řekla jsem mu chladně a sledovala, jak žena začala vzlykat ještě víc a mezi jednotlivými vzlyky jsem rozeznala pár díků vůči mé osobě.
Muž od sebe odstrčil tu ženu tak prudce, až spadla na kolena. „Proč bych měl poslouchat ženu? Ženy jsou slabé. Podívej se na sebe. Nedokážeš ani vyslechnout ženu s malým bastardem uvnitř.“ To už jsem nevydržela. Ruka mi vyletěla a vrazila tomu muži pořádnou facku, čímž jsem si získala pozornost všech okolo. Vytáhla jsem meč a dala ho tomu muži ke krku.
„Kleknout,“ zasyčela jsem na něj. Poslechl a koutkem oka stále sledoval čepel meče, až nebezpečně blízko jeho krční tepně. Než jsem ale stihla říct něco víc, promluvil někdo jiný.
„Budeš ji poslouchat, protože jsem to já řekl. Už mě unavovalo být tady obklopen samými idioty.“ Podívala jsem se za tím zvukem a viděla jsem, jak si to přímo ke mně míří Tywin Lannister. Podíval se na mě a já jsem sklopila meč. „Pusťte tu ženu. Zajistěte ji nějaké komnaty a sežeňte doktora, aby se na ni podíval,“ řekl směrem k ostatním mužům, stojících v jeho blízkosti. Potom se otočil směrem ke mně. „Ty půjdeš se mnou.“ Otočil se na patě a odešel. Já jsem šla za ním. Do čeho jsem se to zase namočila?
* * *
Stále jsem sama v místnosti s Tywinem Lannisterem a on se mě zrovna ptal na bojeschopnost jeho armády.
„Dnes se vrátilo pět set našich mužů, můj pane, již jsme kompletní.“
„Ani má kompletní armáda nedokáže odrazit plný Stannisův útok na Královo přístaviště. Budeme potřebovat pomoc Tyrellů,“ odpověděl. Nastalo ticho. A já nikdy nevím, jak se v takové situaci zachovat.
„Už jsem to vyřídil,“ řekl a podíval se na mě. „Ale ani Tyrellové nám nebudou nápomocní, neuděláš-li si konečně s muži pořádek,“ pokračoval chladně a já jsem sklopila hlavu.
„Udělal jsem z tebe velitele, protože si myslím, že žena, která žila tak dlouho na Zdi, si s partou takovýchto idiotů dokáže poradit. Doufám, že jsem tě nepřecenil.“ Jakmile to dořekl, zvedla jsem hlavu a podívala se na něho. On na oplátku nadzvedl obočí. „Nezklamu mu vás, můj pane,“ odpověděla jsem potichu.
„To bych ti ani neradil,“ dostala se mi odpověď.
Jelikož jsem pochopila, že už je to asi všechno, lehce jsem se uklonila a odešla z místnosti. Já jim ukážu. Jestli mě doteď odmítali respektovat, tak teď mě budou poslouchat, ať se jim to líbí, nebo ne.
Šla jsem rázným krokem na nádvoří, kde se před chvílí odehrála ta nepatrná scéna. Jakmile jsem tak došla, rozhostilo se ticho. A já jsem toho využila.
„Jestli zjistím, že ještě někdo bude zpochybňovat má rozhodnutí, nebo bude jakýmkoli způsobem narušovat kázeň, bude odsouzen k smrti,“ zařvala jsem. „A to bez výjimky,“ dodala jsem již o něco tišeji.
Nastalo ticho. Nikdo si neodvážil odporovat. Ale já mám neblahé tušení, že to nebylo díky mému malému proslovu. Myslím, že na vině je spíše to, že se mě zastal samotný Lord Lannister.
* * *
„Královo přístaviště padne do hodiny po tom, co se tam Stannis vylodí,“ ozval se jeden z mužů na další poradě Lorda Lannistera.
„Ještě není pozdě, pro krále Joffreyho, královnu Cersei a dvůr, aby odjeli na Západ do bezpečí,“ ozval se zase jiný muž.
„A vzdát se Železného trůnu?“ otázal se chladně Lord Tywin.
„Je to lepší, než vidět jejich hlavy napíchnuté na kopí nad městskou branou. Stannis je popraví všechny.“
„Ne. Král, který utíká, nebude králem dlouho,“ oponoval Lord, „je to Lannister. Zůstane a bude bojovat.“
Opět nastalo ticho. A opět ho přerušila nejváženější osoba v místnosti, sedící po mé levici. „Stannis je dva dny od hlavního města a ten vlk před mými dveřmi.“
„Můj pane, zvědové ujišťují, že Robb Stark zůstává severně od Jasanohradu,“ oponoval muž, napravo ode mě.
„Naposledy, když nás zvědové ujišťovali o pohybech Robba Starka, chytil nás do pasti. Což je také jeden z důvodů, proč je můj syn teď jeho zajatcem,“ odpověděl Lord Tywin se zaťatými zuby.
„Posílá část svých mužů, aby získal zpět Zimohrad. Greyjoyové nám tímto udělali velkou laskavost,“ zase zkusil další.
„Stark nebude riskovat pochod na Casterliovu skálu, dokud nebude mít plné síly,“ podpořil ho opět muž po mé pravici.
„Je to chlapec a ještě neprohrál bitvu,“ nedovolil si souhlasit Lannister, „bude riskovat cokoli kdykoli. Neví dost, aby měl obavy.“
Opět se rozhostilo ticho. Já zatím mlčím a do debaty se nezapojuji. „Vyjedeme za soumraku. Chci vyjet dřív, než se dozví, že jsme v pohybu,“ padlo definitivní slovo našeho Lorda.
„Clegane, ty zajistíš posádku na Harrenově. Vystopuj to Bratrstvo a znič ho,“ řekl směrem k muži po mé pravé ruce a otočil se směrem ke mně. „Cedrin, ještě teď oznámíš našim mužům plán. Pojedeme celou noc. Vezmi všechny kromě tří stovek mužů, které můžeš postrádat a nechej je tady Cleganovi.“
Jakmile domluvil, kývla jsem na znamení, že rozumím a on se otočil na Arry. „To děvče se ukázalo jako dobrý sluha, zůstane tady,“ řekl a podíval se přímo na dívku, „dohlédni, ať nepije. Jako střízlivý je mizerný společník, ale lépe dělá svou práci.“
* * *
Udělala jsem přesně to, co mi bylo nařízeno. Vybrala jsem tři sta mužů, kteří tady zůstanou, a zbytku jsem oznámila, že za soumraku vyjíždíme směrem Královo přístaviště. Poté jsem šla oznámit Lordu Tywinovi, že je vše připraveno.
Zhluboka jsem se nadechla, jelikož jsem se vůči Tywinu Lannisterovi ještě zcela neobrnila, zaklepala jsem na dveře přede mnou a vešla do místnosti. „Můj pane,“ řekla jsem a mírně se uklonila. Když mě zaznamenal, otočil se od okna, ze kterého se zrovna díval, tváří ke mně. „Vše je připraveno k odjezdu.“ Pokývl hlavou na znamení toho, že rozumí.
„Řekni mi,“ začal, „už jsi někdy prohrála bitvu?“ pohlédla jsem na něj s tázavým výrazem v očích. Proč to chce vědět? „Můj pane,“ odpověděla jsem, „za Zdí buď vyhrajete, nebo zemřete.“ Byla to pravda. Viděla jsem takhle umřít spoustu lidí, co jsem měla ráda a se kterými jsem vyrostla. Lord Tywin se ale mírně pousmál. „Při hře o trůny je to stejné.“
Nevím, co mám říct. Právě teď panuje ticho a já si nejsem jistá, zda můžu odejít. Zrovna, když jsem se chystala zeptat, zda smím opustit místnost, vešla dovnitř Arry, doprovázená členem hradní stráže. Jakmile došli až před Lannistera, muž ji doslova hodil před Lorda Tywina a spustil: „Můj pane, ta holka se tady potulovala hradem a nosila těm jejím spratkovským kamarádům jídlo a říkala, že prý jste jí k tomu dal svolení.“
Se zvědavostí jsem se podívala na mého lorda. Ten zvedl obočí a podíval se nejprve na Arry a potom na muže, který ji přivedl. „Jestli to říkala, tak to tak nejspíše bude.“ Já jsem jen vykulila oči. Zdá se mi to nebo má opravdu samotný Tywin Lannister pru tu holku slabost? Nebyla jsem ale jediná, koho reakce nejbohatšího muže v západozemí překvapila. Voják, který ji sem přivedl, se tvářil, jako by mu někdo právě do obličeje hodil dort. Uklonil se a odešel. A Arry tady zůstala.
„Příště si dávej větší pozor, děvče,“ řekl a obrátil se na ni, „líbíš se mi, ale dávej si pozor, ať nepřekročíš hranice.“ A s tím na mě kývl na znamení, že ho mám následovat a odešel z místnosti.
Vyšli jsme ze dveří, já jsem šla po jeho pravém boku a můj černý plášť vlál za mými zády. „Do půl hodiny chci mít všechny muže i koně připravené k odjezdu,“ řekl a zničehonic zastavil a podíval se na mne. „Uděláš nejlíp, když se také půjdeš připravit.“
„Můj pane,“ kývla jsem hlavou na znamení souhlasu a mírné poklony a odešla jsem směrem ke svým komnatám.
Ve svých pokojích jsem si sbalila vše potřebné na cestu a lehce upravila i svůj oděv. Přes své oblečení jsem si připnula opasek se dvěma dýkami a nabroušeným mečem. Nakonec jsem si ještě připnula černý plášť. Přilbu ani brnění jsem nepoužívala. Dle mého názoru přilba a brnění akorát tak překážely a zpomalovali člověka ve chvílích, kde potřebuje být rychlý. A navíc, brnění je pro mne až nepříjemně těžké.
Došla jsem na nádvoří a nadskočila jsem leknutím, když se vedle mne objevil můj Lord. „Už jsi viděla svého koně?“ zeptal se chladně. Já jsem záporně zavrtěla hlavou. Jelikož jsem žádného koně zatím nepotřebovala, neměla jsem možnost žádného poznat. „Pojď za mnou,“ nařídil a tlačil si cestu mezi obrovským množstvím koní a vojáků.
Došli jsme k mladému klukovi, tak okolo patnácti let, který držel v ruce otěže od dvou bílých koní. Lord Tywin došel k menšímu z nich a řekl: „Tohle je Amant, tvůj nový kůň. Je to mladý hřebec, ale poměrně dobře zvladatelný, neměla by si s ním mít žádné problémy,“ oznámil. Já jsem byla nadšená. Na Zdi jsem samozřejmě měla svého koně, Jordyho, ale to byl již stárnoucí hřebec, který si již, dle mého názoru, zasloužil pokoj. Kůň stojící přede mnou byl mohutný a jeho bílá srst se krásně leskla.
„Velitelé mají vždy bílé koně. Pro tvé muže je to výhoda, neboť tě lépe poznají,“ řekl, „ale nepřítel tě bude chtít mrtvou jako první.“ Jakmile to dořekl, upřeně se na mne podíval. Já jsem potichu polkla. Naposledy jsem takhle vyjížděla na Zdi a pár mých přátel se se mnou již nevrátilo zpět. Neměla jsem čas ale o ničem takovém přemýšlet, neboť Lord Tywin zavelel přes celé nádvoří: „Do sedel! Vyrážíme!“
Poslechla jsem, vzala jsem si otěže z rukou toho chlapce a vyhoupla se na Amantův hřbet. Jakmile jsem to udělala, pohladila jsem ho po krku a pobídla ho směrem ke svému Lordovi, abych se dostala na místo po jeho pravé ruce. Kývl na mě a potichu řekl: „Snaž se, abych nemusel hledat nového velitele.“ A já jsem si uvědomila, že mi Tywin Lennister právě řekl něco, co by klidně mohlo znamenat to, abych na sebe dávala pozor. „Můj pane,“ řekla jsem a sklonila hlavu na znamení, že rozumím. Na oplátku také pokývl hlavou a pobídl svého bělouše do cvalu. Já jsem ho následovala a stejně tak i zbytek všech našich mužů. Vyjeli jsme z Harrenova směrem ke Královu přístavišti. Do války.
* * *
Na cestě jsme byli už několik hodin a můj velitel mi právě nakázal zavelet na krátkou pauzu, aby se koně mohli napít. Pomalu jsme z rychlého cvalu přešli do klusu a následně do kroku.
„Zavel na krátkou pauzu, napojit koně a vyrážíme,“ řekl, „má dcera a vnuk si nemohou dovolit naše otálení.“ Přikývla jsem na znamení, že rozumím a uposlechla jeho příkaz.
Netrvalo dlouho a celá naše armáda byla připravena znovu vyrazit. Nasedla jsem na Amanta a kývla na svého Lorda. Očima jsem přejela celou svou armádu. Byli to muži zkušení i nezkušení, staří i mladí. Neměla jsem moc čas je všechny poznat. Pár tváří a jmen mi ale utkvělo v paměti. Byli zde totiž tři skupiny mužů. Ti, kteří mě respektovali, ti, kteří mne nenáviděli a ti, kterým to bylo vcelku jedno. Hlavou mi projela smutná myšlenka, že mnoho z nich se už asi domů nevrátí. My všichni budeme muset bojovat doslova o život.
„Vyrážíme!“ rozlehl se kolem hlas Tywina Lannistera. V okamžiku, kdy to dořekl, pobídla jsem svého koně do cvalu. Teď už není žádná naděje na cestu zpět.
* * *
Bylo mi řečeno, že do Králova přístaviště dorazíme do půl hodiny. Teď už se k nám připojila i armáda Tyrellů, vedená mladým Lorasem Tyrellem. Nemůžu setřást z tváře lehký úsměv, který se mi na ní objeví vždy, když si vzpomenu na naše první setkání. Ten kluk jel se svým koněm přímo k mému Lordovi po mém levém boku. Pozdravili se a Loras se otočil na mě. Kývla jsem hlavou na pozdrav. Když mě konečně zaregistroval, zatvářil se neuvěřitelně zmateně. Tywin Lannister si to očividně užíval.
„Cedrin, toto je Loras Tyrell. Lorasi, dovoluji si vám představit mou velitelku gardy,“ řekl se samolibým pohledem mladému klukovi.
„Žena?“ bylo jediné, co ze sebe dostal.
„Nějaký problém?“ tázal se Tywin Lannister. Než se ale Květinový rytíř stačil vzpamatovat, přišel jeden z mých mužů a oznámil: „Můj Pane, Paní, muži jsou připraveni vyrazit.“
Na to můj Lord zavelel a celá naše i Tyllerská armáda se dala do pohybu.
A teď jsme tady, pouhou půl hodinu od Králova přístaviště. Od bitvy.
Čím více jsme se ke Králově přístavišti přibližovali, tím více jsem cítila, jak můj kůň pode mnou cválá energičtěji a energičtěji. Jakoby cítil, co se blíží a nemohl se dočkat. Já jsem naopak dostávala větší a větší strach. A než jsem se stihla nadát, uslyšela jsem v dálce řev bitvy.
Zhluboka jsem se nadechla. Teď už jsme byli tak blízko, že jsem bojiště i spatřila. Každou vteřinou jsem byla blíž a blíž. A pak najednou, už jsem byla přímo tam.
Komentáře
Těším se na další kapitolu :)
Eliza | 30.12.2013
Skvělá povídka, musím přiznat že moc povídky na téma GoT nečtu, ale tahle mě chytla. Cedrin mi je neuvěřitelně sympatická. Tywin Lannister je dost složitá postava. Člověk k němu má určité sympatie a respekt, ale je i na té záporné straně. Vždycky kolísám mezi tím, jestli je jeden z mých nejoblíbenějších postav nebo nejméně oblíbených postav. Každopádně se těším na další kapitolu, doufám že přibude co nejdřív :)
Skvěle!
KV s.r.o | 01.09.2013
Musím říct, že přesně tak jak si popsala Tywina Lannistra jsem ho vždycky vnímala. Drsného bojovníka, ale přitom víceméně čestného muže, respektujícího jistá pravidla. Ale přitom záporáka, podle mě zasluhujícího smrt. Ale i tak je škoda, že skončil, tak jak skončil. Zasloužil by si důstojnější smrt. Ale to se téhle povídky netýká.
K ní řeknu jenom, že pokračování se mi líbilo, sic je trochu obyčejné, ale na tu bitvu jsem zvědavá. No uvidíme. :)